Aby jel řemeslník jen tak odpočívat na dovolenou k moři, to se ve středověku nestávalo. Rekreace byly výsadou šlechticů, ovšem to neznamená, že se necestovalo. Jen se cestovalo za trochu jinými účely. Velmi často za prací, proběhlo také několik velkých migračních vln. A jak známe z pohádek, mnoho lidí se vydávalo na zkušenou „do světa“.

Jak se cestovalo například v době našeho slavného panovníka Karla IV.? Za časů Lucemburků většina lidí putovala tak, jak jim to skromné finanční možnosti dovolovaly, tedy pěšky. Města tehdy nebyla tak veliká jako dnes, existovalo mnohem více vesnic, vzdálenosti mezi nimi většinou nepřesahovaly 15 km, takže se dalo vždy dojít do sousední obce a sehnat nocleh. To nebyl problém. Za jeden den jezdec na koni urazil v klidu 50 - 60 km.

Problém najít místo na spaní rozhodně neměli panovníci. Také cestovali hodně často – v době vlády Jana Lucemburského českým zemím se kupříkladu francouzský královský dvůr stěhoval 60 – 80krát za rok.

V kočárech jste v této době vedle bohatých lidí mohli vidět starce a nemocné. Ohromná podívaná, to bývaly cesty králů a papežů v honosných kočárech tažených mnoha koňmi (pěti v řadě za sebou, třemi páry apod.).