Malý exkurz do historie

Původní Kulturpark Plänterwald (nebo taky Kulti) vznikl ve východoberlínské městské části Treptow-Köpenick v roce 1969 a fungoval až do pádu Berlínské zdi a tehdejšího režimu. Rozkládal se na ploše o 29,5 hektaru a ve své době byl jediným stálým zábavním parkem v NDR.

Park můžete dneska v klidu navštívit, ale na ničem se nesvezete.

Zdroj:

Shutterstock

Po pádu režimu měl i 1,5 miliónu návštěvníků ročně

Zatímco mezi lety 1969-89 šlo vyloženě o zábavu těch chudších, kteří si vystačili s ruským kolem, labutěmi a tím, čemu bychom snad i mohli říkat „horská dráha“, po roce 1989 přidal nový majitel (společnost Spreepark Berlin) další atrakce a návštěvnost se vyšplhala na 1,5 miliónu turistů ročně. Park začal vypadat víc jako obdobné „západní“ parky, došlo i k výměně asfaltu za travnatý porost a vodní plochu. 

Najednou tu bylo víc horských drah, pódium, westernové městečko a anglická vesnice. Ke všemu se tu začalo platit jednotné vstupné, s nímž člověk mohl na všechny atrakce, takže návštěvníci neměli pocit, že „peníze jen létají“. Zdálo se, že to Norbert Witte vzal do správných rukou. 

Spreepark byl ve své době jediným stálým zábavním parkem.

Zdroj:

Shutterstock

Nic nebylo tak růžové

Jenže společnost, která park provozovala, měla v roce 1999 pořádné dluhy. Zvýšení vstupného a nedostatek parkovacích míst celé věci nepomohl, takže v téhle době se sem za rok přijelo pobavit jen kolem 400 tisíc osob. 

Norbert Witte ale nechtěl jen příjmy z provozu parku, natož pak snad nějaké dluhy. Na přilepšenou se zapojil do pašování kokainu. Akce je dodnes známá jako Létající koberec. Tak se totiž jmenovala atrakce, kterou chtěl do Berlína Witte dostat. Jenže v kontejnerech z Peru místo toho připlulo 180 kilogramů kokainu.

Na druhou stranu dostal Witte některé atrakce ze Spreeparku do Limy, kam se chtěl přestěhovat. Věděl totiž, že bude mít problémy s policií a soudy. Své zaměstnance nechal věřit, že do Peru posílá atrakce na opravu. V Berlíně po něm zůstaly dluhy ve výši 11 miliónů eur. V Limě ale se svým zábavním parkem nijak zvlášť neuspěl.

Witte byl v roce 2004 za pašování odsouzen k trestu odnětí svobody na 7 let, jeho syn se dostal na 20 let do jedné z nejtvrdších peruánských věznic a dcera zatím prováděla turisty po chátrajícím parku, a to až do roku 2011.

Dneska se parkem projdete, ale nepobavíte se

Do března 2014 patřil park Berlínu, pak ho koupila společnost Grün Berlin. Ještě v tomtéž roce v parku došlo k požáru se dvěma ohnisky vzdálenými asi 200 metrů, což nahrávalo domněnce, že šlo o záměr.

V současnosti se firma o park stará a veřejnost sem má vstup povolený. Atrakce ale nefungují, jde spíš o bezpečnou návštěvu opuštěného místa, aniž byste se museli bát, že někam spadnete, jak se to jinak u urbexu stává. 

Zdroj