Lisabon je hlavní město Portugalska, to ví každý. Ale co tam mají tak zajímavého? Pokud máte cestu do tohoto hlavního města, navštivte nejstarší a nejkrásnější čtvrť Alfama. Oslní vás rozmanitostí.
Portugalská metropole Lisabon je rozdělena na 24 městských částí. Nejstarší historická čtvrť (bairros) hlavního města se jmenuje Alfama. Její jméno pochází z arabského slova Al-Hamma, což v překladu znamená „horká koupel“, „fontána“ nebo „lázně“, jež byly v této oblasti nalezeny. Původně se jednalo o chudou čtvrť, která se rozkládala i mimo městské hradby. Za dob Maurů si vysoce postavení lidé začali v Alfamě stavět honosné domy s výhledem na řeku Tajo. Dnes ovšem čtvrť patří rybářům a chudší části obyvatelstva. Ti si vydělávají velmi dobře na turistickém ruchu. Lidé jsou zde hodně komunitní a společenští.
Nejstarší část Lisabonu Alfama se rozprostírá od řeky Tejo až k hradu Sao Jorge (hrad Svatého Jiří). Ten se nachází na samotném vrcholku nad spletitými uličkami. Původní pevnost, která patří mezi největší architektonické stavby v Lisabonu, byla postavena za dob Vizigótů v 5. století. Kromě Vizigótů zde žili ještě Maurové a křesťané. Sao Jorge sloužil do 16. století jako královský hrad, poté byl využíván jako divadlo, vězení a skladiště zbraní. Na hradě se odehrál i nejeden slavný historický okamžik, za zmínku stojí především přivítání Vasca da Gamy z cest po Indii.
Než městskou část postihlo v roce 1755 zemětřesení, byla synonymem luxusu a blahobytu. Díky strategické poloze protínala Alfamu významná obchodní cesta, jíž denně proplouvaly stovky lodí s cenným zbožím, kořením a zlatem. Bohužel po devastující přírodní katastrofě bylo město srovnáno se zemí. Aby toho nebylo málo, po zemětřesení následoval požár a velká tsunami. Uvádí se, že zemřela přibližně třetina obyvatelstva, škody byly nedozírné. Z hradu Sao Jorge zůstalo jen pár hradeb a pozůstatky věží. Ve 20. století byl naštěstí opětovně vybudován, takže se návštěvníci mohou pokochat unikátním výhledem na panorama hlavního města. Pokud máte zájem hrad poznat blíže, vstupné vás vyjde na 10 eur. V turistickou sezónu je otevřeno každý den.
Charismatická Alfama na vás dýchne neobvyklým kouzlem zchátralých uliček. Všechny ulice byly postaveny na kopcovitém terénu, takže ani jedna není v rovině. Čtvrť zkuste prozkoumat po vlastní ose, protože jen bez průvodců a map objevíte klidná romantická zákoutí, která jsou jako stvořená pro fotografy a malíře. Úzké uličky společně s malými náměstími tvoří dokonalý labyrint, ve kterém byste se mohli snadno ztratit.
Některými uličkami vedou dokonce tramvajové koleje. Kvůli značně omezené šířce ulic nebylo možné do provozu nasadit nové moderní tramvajové vozy, a tak po kolejích jezdí stále stejné historické tramvaje. Žlutá tramvaj číslo 28, která projíždí celým Lisabonem, v některých uličkách čtvrti doslova „drhne“ zdi městské zástavby. Doporučujeme se posadit k okénku, za jízdu v ceně tří eur vás bude čekat neskutečná podívaná. Budete překvapeni, jaký výškový rozdíl musí tramvaj překonat. Nesmí vám však z vozu vykukovat ruce ani nohy, to už by nebyl moc příjemný zážitek. Zejména v letních měsících bývají tramvaje dosti přeplněné, proto si dávejte pozor na kapsáře.
Alfama je úchvatná i v noci. V uličkách můžete narazit na prodejce suvenýrů, malé krámky s nejrůznějším zbožím i na netradiční umění místních pouličních umělců. Po setmění se ulice promění v jednu velkou rodinnou zahradní oslavu. Venkovní grily jsou v ulicích běžným jevem. Restaurace lákají kolemjdoucí na čerstvé ryby, lahodné víno a další speciality. Lidé se baví a někteří zpívají písně typické pro tuto oblast tzv. fado. Portugalská čtvrť Alfama je rodištěm zmíněných teskných písní. Mezi nejčastější témata textů portugalského blues s kytarovým doprovodem patří nešťastná láska, moře, těžký život rybářů a dělníků. Písně plné smutku dotváří nádhernou nostalgickou atmosféru města v kopci. V Lisabonu najdete i budovu se stejným názvem. Muzeum Fado (Museu do Fado) disponuje rozsáhlou expozicí o dějinách portugalské hudby. Vstup stojí 5 euro na osobu.
Dominantou portugalského velkoměsta je bezpochyby lisabonská katedrála (Sé Catedral e Patriarcal de Santa Maria Maior, nebo také Sé de Lisboa) z 12. století. Byla postavena na základech maurské mešity v románském slohu a na přelomu 13. a 14. století byla doplněna o gotickou kapli. Eklektická stavba má tvar trojlodě s transeptem postavené na půdorysu latinského kříže. Do katedrály je vstup zdarma, což se hodí především v parném létě. Chladivá oáza v centru města, v jejímž nitru si můžete prohlédnout nádherné vitráže. Ve známém svatostánku se koná řada významných událostí, například každý květen se zde koná požehnání absolventů.
Jste-li single, zastavte se v Lisabonu před kostel svatého Antonína. Socha Sv. Antonína z Padovy vám možná do cesty přihraje toho pravého nebo tu pravou. Sv. Antonín je totiž odjakživa patronem milenců. Jak praví stará tradice, jestli se vám podaří hodit minci do knihy Sv. Antonína, tak brzy najdete nového a ideálního partnera.
Zájemci o historii by si neměli nechat ujít Národní pantheon v kostele sv. Engrácie (National Pantheon of Santa Engracia). Práce na zmíněné stavbě začala v roce 1600 a byla dokončena až o 300 let později. Z tohoto důvodu se u místních vžila fráze „obras de Santa Engrácia“, což znamená projekt, který se nikdy nedokončí. Síň slávy je postavena v barokním architektonickém stylu s monumentální kupolí, interiér tvoří převážně barevný mramor. Kostel sv. Engrácie byl přeměněn na Pantheon ve 20. století. Je zde pohřbeno mnoho významných Portugalců – objevitel Vasco da Gama, básník Luís de Camões, vojevůdce Nuno Álvares Pereira, mořeplavec Afonso de Albuquerque nebo politik Almeida Garrett. V neděli je do pantheonu vstup zdarma.
Pouliční burza všeho možného, která se jmenuje Zlodějský trh, se v Lisabonu řadí mezi vyhledávané atrakce. Nejslavnější bleší trhy se konají dvakrát týdně a to v úterý a v sobotu od 6.00. Milovníci výhodných nákupů si budou muset přivstat, neboť po snídani už je všechno zajímavé zboží pryč. Když budete mít zájem, můžete nakoupit starožitnosti, použité věci nebo nové ručně vyráběné výrobky, mince, šperky, oblečení a všelijaké další zbytečnosti. Trh zlodějů trvá oficiálně až do odpoledne, ale to už na trzích nebývá ani noha.
Portugalsko je charakteristické malovanými dlaždicemi zvanými azulejos. Národní muzeum dlaždic (National Azulejo Museum), jež se nachází v budově starobylého kláštera Madre Deus, ukazuje historii tohoto řemesla od 15. století až po současnost. Expozice zahrnuje materiály a techniky používané při výrobě dlaždic. Kompletní sbírka muzea čítá několik tisíc obkladů z dekorativní keramiky, porcelánu a přírodního kamene. Vstupné do muzea stojí 5 euro pro dospělé, děti do 14 let mají vstup zdarma. Otevírací doba je od 10 do 18 hodin.