V srdci Pekingu – na náměstí Nebeského klidu

Se svými 44 hektary, 880 metry na délku a 500 metry na šířku je náměstí Nebeského klidu největším náměstím na naší planetě. Pro představu – má zhruba stejnou rozlohu jako papežský ministát Vatikán. Rozkládá se jen několik kroků od Zakázaného města a je považováno nejen za centrum Pekingu, ale zároveň i za středobod celé Číny. Své jméno získalo podle brány Nebeského klidu, která ho odděluje právě od Zakázaného města.

Brána nebeského klidu odděluje Zakázané město od náměstí Nebeského klidu.

Zdroj: Zhang yu (Wikimedia Commons)

Rozhodně to ale není jediná brána, kterou na něm můžete spatřit – na druhém konci se tyčí brána Správného světla. Uprostřed dříve stávala ještě Velká brána, ale tu nechal v padesátých letech zbourat „velký vůdce“ Mao Ce-tung. Ten i dnes shlíží na dění na náměstí ze své podobizny na bráně Nebeského klidu – právě z té v roce 1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku.

Celé náměstí je jen ohromnou nezastavěnou plochou. Jediné, co se na tomto ohromném prostoru tyčí, je 38 metrů vysoký Památník lidových hrdinů a Mauzoleum Mao Ce-tunga, před kterým se stále vine had těch, kteří chtějí spatřit jediný „exponát“ na vlastní oči.

Náměstí „proslavily“ studentské protesty na počátku června roku 1989 – mladí Číňané tehdy požadovali demokracii a pád komunistického režimu. Vláda ale nepokoje krvavě potlačila. Na náměstí vjelo několik desítek obrněných transportérů a po řádění vojsk zůstalo na dlažbě ležet podle Červeného kříže zhruba 2500 mrtvých, což čínská vláda dodnes popírá.

Kulturní muzeum Číny – Zakázané město

Více než 500 let bylo Zakázané město běžným obyvatelům Pekingu zapovězeno. Své brány „obyčejným“ smrtelníkům otevřelo až po pádu císařství v roce 1911. Předtím zde po více než pět staletí žilo a panovalo 24 čínských císařů. Zakázané město bylo sídlem panovníků dynastií Ming a Čching a je dodnes považováno za největší kulturní muzeum Číny.

 

Zdroj: Peter Morgan (Wikimedia Commons)

Na nevelké ploše, která je dodnes obehnaná vysokou zdí a příkopem, bylo v průběhu staletí vystavěno více než 800 budov. Velká část z nich byla následně zbourána, ale i „zbytky“ někdejšího komplexu vzbuzují v turistech respekt a úctu. I proto bylo Zakázané město v roce 1987 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

2008 – Peking, město sportu
8. srpna 2008 byly v Pekingu zahájeny XXIX. letní olympijské hry. Čína se na ně připravila opravdu důkladně. Několik měsíců před zahájením akce probíhaly rozsáhlé přípravy – vznikla nová linka metra, zmodernizovala se infrastruktura, obyvatelstvo dostávalo školení, jak se chovat k turistům... Největším symbolem letní olympiády pak byl bezesporu Pekingský národní stadion přezdívaný Ptačí hnízdo. Jeho cena se vyšplhala až k astronomické půl miliardě dolarů a do jeho ochozů se vešlo až 91 tisíc diváků.

Tajemství pekingských chrámů

Komunistický režim náboženstvím příliš nepřeje, to ale neznamená, že je Peking městem bez chrámů. Naopak – turisté mohou obdivovat úchvatné stavby, které jsou vystavěné v duchu tradiční čínské architektury. Za návštěvu rozhodně stojí chrám Nebes, což je rozlehlý areál, kam chodili panovníci dynastií Ming a Čching prosit o milosrdenství nebes. A nutno podotknout, že k prosení měli skutečně komfortní podmínky. Chrám je téměř 40 metrů vysoký a raritou je, že na jeho stavbu nebyl použit jediný hřebík. V roce 1889 byl ale zasažený bleskem a téměř kompletně vyhořel. Následovala náročná a nákladná rekonstrukce. Ta se ale naštěstí podařila a dnes je chrám Nebes jedním z hlavních symbolů Pekingu.

V chrámu Nebes prosili císařové o milosrdenství.

Zdroj: Saad Akhter (Wikimedia Commons)

Za návštěvu rozhodně stojí i Lámaistický chrám, který sice vznikl až v 17. století ale dnes patří k největších chrámům svého druhu na světě – dodnes v něm „fungují“ i lamaističtí mniši. Velmi uznávaným směrem je v Číně i konfucianismus. Právě vyznavačům tohoto směru je zasvěcený Konfuciův chrám – další z častých turistických cílů.

Císařská siesta v Letním paláci

Zhruba 20 kilometrů od Pekingu pak leží Letní palác – místo, odkud v letních měsících vládli čínští císařové. Areál má zhruba tři kilometry čtvereční a více než tři čtvrtiny jsou tvořeny ručně vytvořeným jezerem Kunming. Zbylá čtvrtina je tvořena návrším Longevity, které bylo vytvořeno z přebytečné zeminy po vzniku jezera. V zeleni tohoto návrší se ukrývají pavilony, obytné domy, paláce a altány.

Největší přízni turistů se těší Mramorová loď, neboli Loď čistoty a klidu. Ta kotví u severozápadního břehu jezera Kunming a klame už svým názvem. Ačkoli se jmenuje „mramorová“ a mramoru se podobá i materiál, ze kterého je vyrobena, bylo základní stavebninou dřevo – to, pak zruční řemeslníci natřeli tak, aby vypadalo jako mramor. Toto 36 metrů dlouhé plavidlo zde kotví od roku 1888 a má představovat „letní pavilon na vlnách“.

Ptačí hnízdo, symbol pekingské olympiády.

Zdroj: Tom Nguyen (Wikimedia Commons)

Pro Středoevropana může být návštěva Pekingu menším kulturním šokem, to ale neznamená, že nepříjemným. Peking rozhodně není cílem běžných turistů, a možná o to víc vás překvapí.