Sopky jsou již od pradávna obestřeny rouškou tajemství, mýtů a legend. Dříve na ně bylo nahlíženo jako na hněv či dílo mytických bohů, dnes před nimi s pokorou smekáme a doufáme, že k nám bude příroda milosrdná.
Pokud jste někdy viděli video s řáděním sopky, jistě nám dáte za pravdu, že jde o neuvěřitelnou a dech beroucí podívanou. Co kdybychom vám ale řekli, že existuje sopka, která chrlí namísto rudé modrou lávu?
Následující snímky zachytil fotograf Reuben Wu, který se rozhodl podniknout cestu na dosud aktivní Gunug Merapi – sopku v komplexu Kawah Ijen, kterému se ne nadarmo říká „Hora ohně“. Sopka Gunug Merapi je nejvyšší stratovulkán Východní Jávy. Její láva je ale na rozdíl od jiných modrá, nikoli ohnivě rudá. Stejně tak je na tom i kouř, který se ze sopky valí.
Jak modrá láva a plameny vlastně vznikají? Ve skutečnosti jde o to, že zdejší sopečné plyny obsahující síru přicházejí do styku se vzduchem teplejším než 360°C. Sopečná láva je tak nejen modrá, ale také o něco pomalejší než láva, jak ji běžně známe.
Komplex je ovšem zajímavý nejen svou modrou lávou a namodralými plameny, ale také blízkým jezírkem s neuvěřitelně tyrkysovou barvou, které je údajně vůbec to nejkyselejší na naší planetě. Příroda zkrátka dokáže divy.
Aktivní sopka Gunug Merapi se k životu probudila už několikrát. I přes veškerou krásu, kterou je její láva proslulá, však nesmíme zapomínat na to, že jde o nebezpečný přírodní jev schopný i zabíjet.
V komplexu Kawah Ijen se začátkem letošního roku probudila k životu další z aktivních sopek a přinesla s sebou nemalé komplikace. 200 lidí bylo evakuováno a 30 z nich muselo vyhledat lékařskou pomoc. Přiotrávili se totiž jedovatými plyny vypouštěnými sopkou do okolí.
Podle indonéských úřadů, citovaných agenturou AP, žije a pracuje v Indonésii v blízkosti sopek 250 milionů lidí. Drtivá většina z nich hospodaří na úrodné půdě v bezprostřední blízkosti sopek.