Vypadá to jako romantická plavba - na malé lodičce plují turisté tichou jeskynní řekou. Z černočerné tmy se ale najednou vylíhne hvězdná obloha. Ne, ještě jsme z jeskyně nevyjeli. To jen ze stropu visí vlákna světlušek obalená pořádnou vrstvou slizu. Vítejte na Novém Zélandu!
Jeskyně Waitomo jsou oblíbenou turistickou atrakcí Severního ostrova Nového Zélandu. Místo staré 30 milionů let leží hluboko pod povrchem - celých 46 metrů. Jeho dlouholetý obyvatel světluška, jejíž latinské jméno Arachnocampa Luminosa zní jako zaklínadlo z Harryho Pottera, si zde staví svá hnízda. Larvy speciálního druhu hmyzu, kterému se v angličtině říká glow-worm - zářící červ, spouští z hnízd až sedmdesát vláken, která jsou obalená slizem.
Perličky ze slizu slouží ke kanibalismu
Důvod tohoto zvláštního chování je logický - v temné jeskyni tak lákají k lepkavým vláknům potravu. Sliz klouže po vlákně dlouhém 30 až 40 centimetrů a vytváří průhledné perličky, na něž je vlastně nakonec velmi příjemný pohled. Larvy se vylíhnou v dospělé jedince zhruba do roka a do té doby dochází v jeskyni nezřídka k hmyzímu kanibalismu.
Kdo má hlad, ať zazáří
Světlušky jsou velmi náchylné na prostředí. Nesvědčí jim vítr, dotyk a ostatní světla. V tu chvíli balí krám a zhasínají. Nejvíce září hladovějící larvy, ty nakrmené svou přírodní lampičku tlumí. Fáze světluščí puberty a dospělosti je velmi krátká. Samečci v kuklách přilepených ke stropu nezáří vůbec, naopak samičky zář zvětšují a lákají tak nápadníky na svůj příchod do dospělého života. Ten ale trvá jen několik dní. Světlušky v této fází září jen občas, nepřijímají potravu a hledají vhodného partnera ke zplození až 130 potomků.
Jeskyně Waitomo, jejíž název v maorštině znamená „voda protékající dírou“, byly objeveny až ve 40. letech 19. století, přestože se o nich zmiňují pradávné legendy. Turisté se v nich pohybují pouze na lodičkách a jejich chování je přísně sledováno - největším predátorem vzácných světlušek je totiž člověk.