Ne vždy to lze říct o návštěvnících, kterých se do parku ročně vydá odhadem 5–6 miliónů. Tohle číslo řadí KRNAP mezi ty nejnavštěvovanější národní parky v celé Evropě.

I proto správa parku přechází k omezením, která mají chránit cennou přírodu a mezi které patří třeba sítě zamezující vstupu do některých oblastí. Jednou za všechny je třeba síť na Obřím sedle, případně na vrcholu Sněžky. Bohužel se ale tahle omezení nesetkávají vždycky jen s „úspěchem“. A proč na ochraně přírody v Krkonošském národním parku tolik záleží?

Pohled ze Sněžky do Obřího dolu je naprosto fascinující.

Zdroj:

Bigstockphoto

4 pásma pro úžasnou flóru

Na území KRNAPu se setkáte s neuvěřitelně pestrou směsicí flóry, což je dáno čtyřmi vegetačními stupni:

• Submontánní (podhorský): 480–800 m n. m. Tady jsou hlavně listnaté a smíšené lesy.
• Montánní (horský): 800–1 200 m n. m. V tomhle pásmu najdeme smrkové lesy a horské louky.
• Subalpinský: 1 200–1 450 m n. m. Pásmo klečových porostů, ledovcových karů a rašelinišť.
• Alpinský: 1 450–1 603 m n. m. Prostor pro lišejníky, kamennou a travnatou tundru. Prostor pro drsnou krásu, kterou tolik obdivujeme.

Z oblasti flóry můžeme konkrétně jmenovat úplné poklady, jako je třeba kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, sasanka hajní a pryskyřníkovitá, česnek medvědí, devětsil bílý, zvonek český, violka žlutá, smilka tuhá, mléčivec alpský, oměj šalamounek a oměj pestrý a další.

Krkonošský národní park má spoustu nádherných míst a zákoutí. Třeba Pomezní boudy.

Zdroj:

Bigstockphoto

Místo pro obdivuhodné zvířectvo

Na území Krkonošského národního parku žije celá řada druhů ze zvířecí říše. Vyzdvihnout můžeme určitě ohroženého tetřívka obecného, kvůli kterému správa parku čas od času i uzavře některé trasy, kosa horského severoevropského, kulíka hnědého, slavíka modráčka tundrového, hraboše mokřadního nebo jepici krkonošskou, která je zdejším endemitem. Nechybí ani glaciální relikty, jako je třeba slíďák ostnonohý.

Máte cestu na Černohorské rašeliniště? Zastavte se na Hubertově vyhlídce, odkud je nádherný pohled (nejen) na Sněžku.

Zdroj:

Bigstockphoto

3 stupně ochrany od roku 2020

Poměrně čerstvé je rozdělení území národního parku na tři zóny s různým stupněm ochrany. První zóna, přísná přírodní, se nachází v nejvyšších polohách. Druhá zóna, řízená přírodní, navazuje na první zónu v širokém pásu kolem alpínské hranice lesa. Do třetí zóny, okrajové, spadají střední a nižší polohy Krkonoš.

Jak jsme se k ochraně zdejší přírody dopracovali?

Krkonoše fascinovaly zvídavé lidi už od pradávna. Zatímco na horách byly dlouho neprostupné hvozdy, v podhůří začalo docházet k osídlení už ve 13. století. V období 13.–15. století tu byla spousta hledačů drahých kamenů, zlata a stříbra, v 16. století se pak začalo rozvíjet hornictví. Během třicetileté války se lidi stahovali do bezpečí do hor, a tak došlo i k osídlení vyšších poloh. Rozvíjela se pastva a ve velkém se vyráběl sýr.

Harrachov láká třeba na Mumlavský vodopád.

Zdroj:

Bigstockphoto

Postupně ale docházelo k devastaci prostředí a úbytku lesů, který dospěl tak daleko, že bylo nutné začít ho řešit. Když se k tomu přidala ještě nějaká ta přírodní katastrofa, bylo jasno, chtělo to změnu. Proto postupně docházelo k zákazu pastvy, hrazení bystřin a zalesňování. 

Turistů se Krkonoše dočkaly na přelomu 19. a 20. století, kdy se z malých osad stávala turistická střediska a hospodářská stavení se měnila v ubytovací objekty.

Ve 2. polovině 20. století konečně došlo k tomu, že si oblast Krkonoš vzal pod svá ochranná křídla stát. V lednu 1959 nejdřív došlo k založení národního parku na území Polska, v květnu 1963 se to povedlo i na české straně hor. Sídlo parku je od počátku ve Vrchlabí. 

Kam se v KRNAPu podívat jako turista?

Krkonoše jsou báječné pro pěší turisty i na kole, v zimě pak na běžkách nebo skialpech. Atmosféru národního parku si pochopitelně vychutnáte na Sněžce, ale v turistické sezóně si tu můžete připadat trošku jako ve frontě do nově otevřeného obchodního řetězce.

K nejnavštěvovanějším místům kromě naší nejvyšší hory patří Obří důl, Pančavský vodopád, pramen Labe, Mumlavský vodopád, Černohorské rašeliniště nebo Luční bouda. Přirozenými centry jsou Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn a Harrachov, v podhůří pak turisti nacházejí zázemí v Trutnově nebo ve Vrchlabí. 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6