Jak překonat nejužší místo (leží mezi Airolo a Göschenen) na silnici v Gotthardském průsmyku ve Švýcarsku a důležitou spojnici mezi centrálním Švýcarskem a severní Itálií? Mostem ne jen tak ledajakým.
Ďáblův most leží v jedné z nejnebezpečnějších částí průsmyku – v hluboké rokli Schöllenen. Tyčí se nad divoce hučící řekou Reuss se strašidelnou pověstí.
Podle jedné z místních legend o vzniku mostu se traduje, že při jeho stavbě požádali místní lidé samotného satanáše, aby jim pomohl v jejich díle. Ďábel souhlasil, ale jen pod podmínkou, že duše toho prvního, kdo po hotovém mostu přejde, bude jeho. Lidé jako první po vybudovaném mostě poslali na druhou stranu kozu a pekelníka přelstili.
Podobný námět posloužil i slavnému irskému literátovi a nositeli Nobelovy ceny Jamesu Joycovi, autorovi přelomového Odyssea, pro jeho knihu Kočka a čert, kterou Joyce psal svému vnukovi ve 30. letech minulého století jako dopis. Jedná se také o jeho jedinou dětskou knihu.
Ďábel byl obelstěn a potupen. V rozčílení popadl obrovský balvan a chystal se jím most zničit, ovšem vtom zakročila místní stařena s křížem v ruce. Satanáš se tak vyděsil, že nechal balvan Teufelsstein (Ďáblův kámen), kde byl, a v mžiku zmizel.
V roce 1977 byl 220 tun vážící Ďáblův kámen za 300 tisíc švýcarských franků kvůli stavbě nové dálnice přesunut na jiné místo. V původním místě, kde stál, se ale podle legendy Ďábel mstí za příkoří, které mu lidé kdysi dávno provedli. Počet obětí a nehod jako by této legendě dával za pravdu.
O to patrně nejslavnější umělecké zpodobnění Ďáblova mostu na malířském plátně se zasloužil významný britský pre-impresionista J. W. M. Turner. Při studijních toulkách Evropou (začátek 19. století) také několikrát procházel Gotthardským průsmykem a nakreslil několik obrazů a skic, které věnoval krásám a atmosféře tohoto kraje.
Umělecký talent malíře Turnera byl tak vysoký, že byl už ve svých 14 letech přijat do Royal Academy Schools v Londýně! Traduje se o něm, že aby dosáhl maximálního vizuálního i emočního vjemu, dal se přivázat ke stěžni na lodi uprostřed divoké bouře, aby dokázal opravdu věrně zachytit realitu v příslušných barvách.
Mezi známá vyobrazení Ďáblova mostu a okolního přírodního panoramatu patří i malba romantického německého malíře Carla Blechena. Obraz maloval v letech 1830–1832. V roce pak 1840 zemřel při těžkých maniodepresivních záchvatech. Že by zatemnění smyslů od samotného Ďábla?
První zmínky o mostě spadají do roku 1230, kdy byl poprvé dřevěný most nad roklí postaven. V 16. století dřevo nahradil kámen. Na konci 19. století byl během jedné hrozivé bouře smeten z povrchu zemského. Že by v tom hrál roli samotný Ďábel?
To už se asi nedozvíme, ale jistě víme to, že k poničení základů mostu došlo už roku 1799. Dostaly dost zabrat během tzv. 2. koaliční války v bojích ruských vojsk pod vedením slavného generála Suvorova proti vojskům francouzským.
V roce 1820 začala stavba druhého mostu, který dnes slouží pěším. Nechal ho vystavit inženýr Emanuel Müller.
Léta páně 1958 byl vystavěn most tentokrát moderního ražení, splňující požadavky dvouproudé silnice. A právě u něho lze spatřit originální fresku v tamní skále – výjev Ďábla a kozy ze starobylé lidové pověsti. Autorem tohoto „stigmatu“ místního kraje je ve Švýcarsku velmi známý malíř a básník Heinrich Danoth.