Běžné internetové zdroje nás při vyhledávání fotek nešetří a fotobanky jakbysmet. Snímky načančaného města s Vesuvem v dáli, kýčovitě modrou oblohou nebo s malebnými uličkami by vás mohly snadno zmást. Když se ale do Neapole vydáte, zjistíte, že byste vlastně udělali lépe, kdybyste strávili drahocenný čas jinde.

Na druhou stranu – musíte se sem vydat, abyste se na vlastní oči přesvědčili o tom, jak vypadá lesk a bída jednoho města.

Jediný důvod, proč Neapol navštívit

Do Neapole se často vydávají turisté, kteří pobývají na Amalfitánském pobřeží. To je odsud co by kamenem dohodil, tak proč si neudělat výlet a nepodívat se na památky? Nechte si ale ještě další den na spravení chuti třeba v Amalfi nebo Positanu. Mimochodem – dokud Neapol nespatříte sami, stejně neuvěříte, jak nevábný kousek Itálie to je.

Další čtyři důvody, proč sem nejezdit

Pohled na Vesuv není tak romantický a malebný, jak by se mohlo zdát. Ve výhledu skoro vždycky brání všudypřítomné stavební zátarasy. Na stavbě sice není ani živáčka, ale něčím to tady zřejmě zohyzdit museli, aby sem těch turistů nejezdilo tolik. A nemluvíme jen o Vesuvu. Tyhle výdobytky jsou všude po městě a zkazí vám téměř jakýkoli rozhled. Tečkou za mou návštěvou byl hradní příkop u Nového hradu, plný poskládaného lešení a stavebních buněk.

Příjemnou výjimkou ve městě je poměrně pěkné náměstí Piazza del Plebiscito. Tady se dá i posedět na schodech s dobrým gelatem.

Zdroj: bigstockphoto.com

Druhým důvodem je neuvěřitelný nepořádek. Že si na pořádek Italové nepotrpí, na to si člověk po nějakém tom dnu nebo týdnu v Itálii zvykne, jsou tady přece jen doma. Pro turisty ze zemí, jako je ta naše, je to ale skutečně šok (a to zdaleka nejsme ti nejčistotnější). Popelnice přetékají odpadky, kolem nich se povalují utržené hadice od vysavačů, krabice od všeho možného, a protože si z takového zákoutí kdekdo rád udělá veřejnou toaletu, ještě to tady pořádně čpí.

Depresivní omšelost, to je třetí důvod, proč do Neapole víckrát nepáchnout. Samozřejmě že všude jsou zákoutí, která by si zasloužila pořádnou rekonstrukci s neomezeným rozpočtem. Žádné město se tomu nevyhne. Když vám ale jen o uličku dál od hlavní rušné třídy visí nad hlavou něčí spodky a ložní prádlo, hodně si tu procházku rozmyslíte. V kombinaci s oprýskanými fasádami domů, které se snaží zachránit soška, malba nebo mozaika Ježíše Krista či někoho ze svatých, z toho jde fakt hrůza a máte zaděláno na pořádnou deziluzi ze života nejen v Itálii.

Nad hlavami vám visí spodní prádlo. Jen pár metrů od rušné třídy.

Zdroj: archiv autorky

O silničním provozu v zemi ve tvaru boty by se daly psát eseje i tragikomické literární kusy. V Neapoli je to ale ještě stokrát horší než v běžném italském městě nebo městečku. Pokud se pohybujete autem, pamatujte, že červená na semaforu nic neznamená. Kdo troubí, ten jede. Jede se tam, kde je místo, ne kam potřebujete. Pokud jdete pěšky, pamatujte, že když vám zastaví auto před přechodem, kdykoli ho může předjet pomatený jezdec na skútru a vás bezhlavě smést k zemi.

Cokoli, jen ne romantika

A to jste ještě neviděli ten šedý a smutný přístav. Na druhou stranu musíme vypíchnout zdejší gelato, docela příjemné náměstí Piazza del Plebiscito a nejvyšší krytou pasáž v Evropě. Víc nic. Neapol zkrátka není tak krásná, jak si ji svět představuje a jak ji internet představuje nám všem.

Nejvyšší zastřešená galerie v Evropě stojí právě v Neapoli a kupodivu je skutečně krásná.

Zdroj: archiv autorky