Budapešť má několik nesporných výhod. Předně – je krásná a po druhé světové válce nově vystavěné čtvrti si v eleganci nezadají s těmi v Paříži. A pak je také blízko. Pohodlným autobusem jste v srdci Maďarska za zhruba sedm hodin. Ne nadarmo je tak stále častějším cílem českých turistů. Poradíme vám, která místa nevynechat.
Příjemné ceny, příjemní lidé, výborná kuchyně a honosné památky. Navíc je Budapešť vzdálená od Prahy jen 530 kilometrů. Tohle ohromné lázeňské město je perlou na Dunaji a kdo si z něho neodveze pár lahvinek tokajského vína, jako kdyby tady nebyl! A kam se ještě vydat?
Ohromný komplex na hradním vrchu Várhégy opravdu nepřehlédnete – tyčí se vysoko nad řekou Dunaj a člověku se ani příliš nechce stoupat do prudkého kopce – ostatně od Řetězového mostu (o kterém také bude řeč) vede až na vrchol krátká, ale o to prudší lanovka.
Historie celého komplexu sahá až do 13. století, nicméně toho největšího rozmachu se dočkal až v 19. století (jako celá Budapešť). Tehdy se objevily snahy vybudovat nad řekou palácový komplex, který předčí všechna ostatní evropská sídla. A to se povedlo. Jenže pak přišel nešťastný rok 1944 a druhá světová válka proměnila i tvář Budapešti – a nejvíce to odnesl symbol celého města – Budínský hrad.
Komplex, tak jak je k vidění dnes, je jen slabým „odvarem“ toho, jak vypadal před válkou. I dnes působí kolosálně a majestátně, nicméně je výrazně menší. A už také není obytným palácem, ale sídlem Národní galerie a několika muzeí. Prohlídky jsou samozřejmě možné a nestojí ani příliš peněz, pokud ale nejste zásadním fanouškem do umění, nejspíš vás příliš nezaujmou.
Mnohem lepší je za pěkného počasí vyrazit od Budínského hradu směrem k Rybářské baště – tu v podvečer nasvítí desítky reflektorů, a tak vypadá tak trochu jako pohádkový hrad. Na vrcholu jedné z věží funguje i menší restaurace, počítejte ale s tím, že ceny v ní rozhodně nejsou lidové – můžete přes ní ale projít až na samý okraj hradeb.
Tato atrakce vznikla v Budapešti až po přelomu tisíciletí a rozhodně ji neocení každý. Pokud ale patříte k milovníkům sladkého ve všech podobách, pak se určitě vydejte na adresu Paulay E. 48. Mottem designové cukrárny a obchodu s cukrovinkami všeho druhu je „za sladší život“ a sladce je vystylovaný i interiér.
V přízemí se nachází obchod a pult pro ty, kteří si chtějí zákusky odnést s sebou, v patře je potom sezení. A pozor – stolky, židle, podlaha, stěny, svítidla a dokonce i vybavení toalet má podobu sladkých cukrlátek!
Ve „sladkých“ uniformách je i personál a každého návštěvníka musí potěšit, že ceny unikátních zákusků, do kterých je člověku až líto kousnout, se pohybují jen mírně nad průměrem.
Maďarsko je zemí výborného tokajského vína, pikantní papriky, sladkých rajčat, ale i výborných uzenin. A pokud výlety po Evropě pojíte i s gastronomickými zážitky, pak určitě nevynechejte návštěvu Centrální tržnice, která na první pohled vypadá jako nádraží.
Nenechte se ale mýlit – ve třech podlažích tady můžete nakoupit všechny poklady maďarské kuchyně. Podzemní patro, které je turisty nejméně navštěvované, ukrývá ryby a nakládanou zeleninu (pozor, je to tu dost cítit), hlavní přízemní hala pak nabízí vše od zeleniny, přes uzeniny a víno až po plechovky se sušenou paprikou. A vyvýšené podlaží? Tady můžete nakoupit suvenýry, nebo si vystát frontu u některého z bufetů.
Nutno poznamenat, že zvláště nejvrchnější podlaží je výrazně „proturistické“ a spíš než na kvalitní výrobky tu narazíte na kýč. Ceny jsou na Centrální tržnici také o trochu vyšší, ale ne nijak výrazně – nakupovat sem ještě pořád chodí i místní. A za tu atmosféru to rozhodně stojí!
Budapešť je jedním z největších lázeňských měst na planetě a počet pramenů se odhaduje na zhruba 150, jsou tu tedy desítky lázeňských domů a navštívit některý z nich je povinnost. Pokud se pro některý rozhodnete, pak už jen kvůli zážitku vybírejte některý z nejvyhlášenějších – cena je vyšší, ale opravdu za ten zážitek stojí.
Příkladem budiž lázně Széchenyi, které stojí jen kousek od budapešťské zoo. Žlutá barva celého komplexu je téměř ikonická a nepřehlédnete ji. Jde o vůbec první stálé lázně v části Pešť a zároveň o nejhlubší a nejteplejší lázně v celém městě.
Interiéry s několika desítkami bazénů a bazénků s různě teplou vodou o různém složení (některé bazénky i lehce zapáchají) jsou v neobarokním stylu a neobarokní sochy zdobí i venkovní prostory s několika velkými bazény – atmosféru mají venkovní bazény hlavně v podvečer, kdy se rozsvítí světla, a pak samozřejmě v zimě, kdy všude okolo leží sníh a člověk se koupe.
Neprojít se po Řetězovém mostě v Budapešti je jako navštívit Prahu a vynechat Karlův most. Széchenyi Lánchíd je vůbec prvním mostem, který v Budapešti přes Dunaj vznikl, otevřený byl v roce 1849 po deseti letech stavby. Stejně jako všechny ostatní mosty v Budapešti byl v roce 1945 vyhozený do povětří a znovu otevřený byl v roce 1949. Od té déby je jednou z dominant města.
Pojí se s ním navíc řada městských pověstí a vtipů. Traduje se například, že lvi, kteří ho hlídají, nemají jazyky. To ale není pravda – jen nejsou při pohledu zezdola vidět. Na budské straně je pak hned za mostem ústí do tunelu pod Hradním vrchem. A protože je tunel zhruba stejně dlouhý jako most, bude vám snad každý obyvatel Budapešti s vážnou tváří tvrdit, že za špatného počasí je možné most zasunout dovnitř...