Žirafí krky, keramické talířky ve spodním rtu nebo popíjení krve přímo z rány zvířete. Že se tyhle podivné zvyky dějí někde v pralese, tisíce kilometrů od nás?
Řada z nich rozhodně ano. I v Evropě ale existují těžko pochopitelné tradice, které staví na krutosti k těm nejbezbrannějším – němým tvářím. Jednu takovou ještě donedávna praktikovali třeba i v bulharské vesničce na jihovýchodě země.
Ve vesnici Brodilovo byl rituál praktikován už od nepaměti. Sloužit měl jako ochrana před vzteklinou a zlými duchy. Když se o něm ovšem v roce 2005 dozvěděl svět, byl z pochopitelných důvodů zakázán. Bohužel místní na tradici tolik lpěli, že starosta vesnice v roce 2011 ceremoniál znovu obnovil.
A jak vlastně zmíněný rituál ve své prapůvodní podobě probíhal? Psi z vesnice byli odchyceni a uvázáni na dlouhé lano. To místní zavěsili nad řeku Veleka a zvíře točili směru hodinových ručiček. Poté ho pustili, aby se pomocí setrvačnosti začalo točit velkou rychlostí, tentokrát po směru ručiček.
Za hlasitého pískotu a jásotu místních pes padá do řeky, odkud se – značně dezorientovaný – snaží dostat na břeh. Jeho osud je ale často zpečetěn. Buď narazí na dno řeky a ztratí vědomí, nebo je jednoduše tak vystresovaný, že zapomene plavat a utopí se.
Zmíněný zvyk, kterému místní říkají trichane, se až do roku 2005, kdy na něj upozornila tisková zpráva britské Strany zelených, praktikoval v nepozměněné podobě u příležitosti slavnosti Sirni zagovezni. Ta se pořádá v předvečer Velikonoc.
Někdejší starosta Petko Arnaoudov situaci okomentoval tak, že není ideální, ale už je to lepší než dřív. A nic se nemůže změnit ze dne na den jen proto, že to někdo zakázal.
Od rituálu místní rozhodně neupustili. Údajně ale v současné době probíhá v poněkud mírnější verzi, kdy už se nebozí psi alespoň neroztáčejí na laně.
Dnes už jsou „pouze“ házeni do vody, která je má ochránit od případné nákazy vzteklinou. O tom, jak moc a jestli vůbec je zmíněné týrání nejlepšího přítele člověka účinné, asi nemá smysl dlouze debatovat.