Že je Itálie plná skvostů, to se ví. Pojďme se tentokrát společně podívat zblízka na sedmičku nejzajímavějších kostelů, které se v téhle obdivuhodné zemi dají najít!
Italský název: Pantheon
Umístění: Řím, region Lazio, Itálie
Pantheon je starověký chrám, jenž patří k nejdůležitějším antickým památkám v Římě. Monumentální stavba se tyčí na náměstí Piazza della Rotonda ve čtvrti Pigna.
Ikonická kruhová rotunda se stavěla přibližně v letech 114–118 našeho letopočtu. Pantheon byl nejdříve zasvěcen všem bohům, následně byl v roce 609 věnován Panně Marii a mučedníkům, jejichž ostatky jsou pohřbeny pod podlahou. V chrámu jsou pochovány také další významné osobnosti – Raffael Santi, Arcangelo Corelli, Baldassare Peruzzi, Jacopo Barozzi da Vignola nebo Anton Raphael Mengs. Nechybí ani první italští králové Viktor Emanuel II. a Umberto I.
Stavba Pantheonu nebyla nic jednoduchého. Otevřenou vstupní halu zvanou portikus tvoří 16 žulových sloupů, které byly přivezeny z Egypta. Každý sloup o délce téměř 12 metrů váží 60 tun. Kruhová aula chrámu je charakteristická pro svou 9 metrů širokou kupoli s dírou uprostřed (oculus), která vhání do interiéru denní světlo.
Při stavbě střešní klenby byl údajně poprvé použit litý beton. Obvodové zdi mají tloušťku 6,4 metru a jsou postaveny z cihel. Mramorová podlaha s geometrickým vzorem je mírně vypouklá, aby opticky ještě zvětšila vnitřní prostor. Část mramorové výzdoby se dochovala ještě v původním stavu, další musela být nahrazena replikami.
Italský název: Cattedrale di Santa Maria del Fiore nebo Duomo di Firenze
Umístění: Florencie, region Toskánsko, Itálie
Katedrála Santa Maria del Fiore alias Florentský dóm je symbol Florencie a jedna z nejvýznamnějších architektonických památek světa. Stavba je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Výstavba byla zahájena ve 13. století dle návrhu architekta Arnolfa di Cambio na místě tehdejšího kostela Santa Reparata. Po jeho smrti byly práce na dlouhou dobu přerušeny. Katedrála byla dokončena až v 15. století.
Na projektu se podíleli architekti Francesco Talenti a Filippo Brunelleschi. Zvonici Campanile di Giotto (Giottova kampanila) stojící v těsné blízkosti kostela navrhl Giotto di Bondone.
Duomo Santa Maria del Fiore má kapacitu přibližně 25 000 lidí. Dvouplášťová osmiboká kupole o průměru 41,97 metru a výšce 91 metrů byla ve své době něčím nevídaným, neboť byla celá postavena bez lešení. Stavitelé se nechali inspirovat u římského Pantheonu, cihly se totiž kladly z vnější strany směrem dovnitř do vzoru rybí kosti.
Až do roku 1913 byla kupole tohoto typu třetí největší na světě. V roce 1587 bylo zbořeno nedokončené průčelí katedrály, přední fasáda v novogotickém stylu byla dokončena až v roce 1887. Na chrámové průčelí byly použity tři druhy mramoru – bílý, zelený a růžový. Fasáda je ozvláštněna bohatou freskovou malbou a figurálním zdobením.
Italský název: Santa Maria Assunta nebo Duomo di Siena
Umístění: Siena, region Toskánsko, Itálie
Majestátní římskokatolická katedrála Nanebevzetí Panny Marie se nachází v Sieně, pátém největším italském městě. Patří k nejpůsobivějším gotickým sakrálním stavbám v celé Itálii. Trojlodní bazilika zasvěcená Panně Marii se stavěla postupně od roku 1179 až do 19. století. Ve 14. století mělo dojít ke zvětšení chrámu. Začala se stavět nová přístavba, ale k jejímu dokončení nikdy nedošlo kvůli morové epidemii. Na stavbě se podílelo více architektů – Giovanni di Agostino, Giovanni Pisano nebo Camaino di Crescentino. Architekturu stavby charakterizuje románský a gotický sloh.
Typickým znakem katedrály Nanebevzetí Panny Marie je černo-bílá fasáda, které bylo docíleno střídáním obložení z bílého a černého mramoru. Impozantní dóm se skládá ze tři chrámových lodí s transeptem, přičemž v místě křížení byla postavena kupole. Hlavní loď má sedlovou střechu.
Dominantou kostela je 77 metrů vysoká zvonice umístěná v boční lodi na pravé straně. Průčelí kostela je zdobeno mnoha věžemi, chrliči, sochami, ústupkovými portály s archivoltami, dříky a fiálami. Kruhová okna jsou zakončena lomeným obloukem a doplněna barevnou vitráží. Na stavbu nosných stěn byl použit kámen, kupole a nová přístavba byly vyzděny z cihel.
Italský název: Basilica Parrocchiale Santa Maria del Popolo
Umístění: Řím, region Lazio, Itálie
Skvostná památka se nachází na náměstí Piazza del Popolo v centru Říma, hlavního města Itálie. Významný kostel je situován mezi pahorkem Pincian a branou Porta del Popolo, která je pozůstatkem Aureliánova opevnění. Právě na tomto místě začíná nejdůležitější trasa Via Flaminia vedoucí z Říma až na pobřeží Jaderského moře.
Základní kámen původní kaple Panny Marie byl položen v roce 1099. Postupem času byla stavba zvětšena a několikrát rekonstruována. V letech 1652–1657 nechal kardinál Fabio Chigi opravit kapli rodiny Chigi, která sloužila rovněž jako rodinná hrobka.
V roce 1658 byla dokončena přeměna renesanční baziliky do barokního stylu, které se ujal italský sochař a stavitel Gian Lorenzo Bernini. Zvonice situovaná na konci pravé lodi byla postavena v 15. století v severoitalském stylu. Na dvou stranách hlavního vchodu jsou umístěny dva nápisy - papežské buly Sixta IV., zatímco dveře jsou ozdobeny bronzovými reliéfy s pasážemi z Bible a ze života Ježíše Krista.
Bazilika Santa Maria del Popolo s renesanční fasádou je přehlídkou významných italských umělců. Na výstavbě se podíleli architekti Andrea Bregno a Donato Bramante. O návrh a malby kaple Chigi se postaral renesanční architekt Rafael Santi. V interiéru se při malování obrazů vystřídali malíři Caravaggio, Pinturicchio, Guillaume de Marcillat nebo Donato Bramante. V neposlední řadě své sochařské umění v kostele předvedli sochaři Alessandro Algardi a Andrea Bregno.
Italský název: Chiesa di San Michele in Foro
Umístění: Lucca, region Toskánsko, Itálie
Římskokatolická bazilika San Michele in Foro (v češtině Svatý Michael na fóru) stojí v italském městě Lucca na centrálním náměstí, kde se nacházelo starověké římské fórum. První zmínky o kostelu pochází z roku 795. Stavba prošla několika přestavbami, poprvé po roce 1070 na přání papeže Alexandra II. Přilehlá zvonice se stavěla ve 12. až 14. století a do roku 1370 chrám sloužil jako sídlo Velké rady.
Kostel San Michele in Foro, který je zasvěcen archandělu Michaelovi, zaujme každého kolemjdoucího impozantním průčelím. Je hojně zdobené četnými sochami, kroucenými sloupy, malými lodžiemi, slepými arkádami a dalšími okrasnými prvky. Fasáda byla ke chrámu přistavěna v 13. století, přičemž k její renovaci došlo v 19. století. Aby fasáda odolala silnému větru, její vrchní část tvoří železo. Na vrcholu čelního štítu budovy je posazena čtyři metry vysoká socha sv. Michaela, které dělají společnost dvě sochy andělů.
Na rozdíl od přezdobeného exteriéru působí interiér trojlodní baziliky San Michele in Foro velmi skromně. Uvnitř se nachází transept a půlkruhová apsida, střechu podpírají monolitické sloupy. V interiéru dominuje několik uměleckých děl – socha Madony s dítětem v glazované terakotě od Andrei della Robbia, oltář se čtyřmi světci od Filippina Lippiho a reliéf Panny Marie vytesaný sochařem známým jako Raffaello da Montelupo.
Italský název: Basilica di Santa Croce di Firenze
Umístění: Florencie, region Toskánsko, Itálie
Bazilika Santa Croce (v češtině kostel sv. Kříže) se nachází na Michelangelově náměstí ve východní části Florencie. Stavba byla započata v roce 1294 podle projektu architekta jménem Arnolfo di Cambio. Nejprve byla dokončena příčná loď, zbytek stavby přišel na řadu v roce 1385. Celá fasáda byla hotová dokonce až v 50. letech 19. století. Původní zvonice byla zničena zásahem blesku roku 1512, nová byla vystavěna až později roku 1842 v neogotickém slohu.
Kostel Santa Croce je skvostným gotickým uměleckým dílem. Základy mají tvar egyptského kříže, budovu tvoří tři lodě, pět kaplí a transept. Honosné průčelí z mramoru bylo vybudováno v 19. století. Fasáda je zdobena freskami, na rohu budovy je k vidění socha Dante Alighieriho sochaře Enrika Pazziho. Uvnitř baziliky spočívá 270 významných florentských osobností. Náhrobky zde mají například Galilea Galilei, Michelangelo Buonarroti, Niccolò Machiavelli, Lorenzo Ghiberti, Enrico Fermi anebo Šarlota Bonapartová. Dominantou interiéru je skoro čtyři metry vysoký dřevěný krucifix.
Italský název: Chiesa di San Marco
Umístění: Benátky, region Benátsko, Itálie
Bazilika sv. Marka je nejdůležitější kostel v italských Benátkách a patří k nejhezčím středověkým stavbám na světě. Nachází se na náměstí Svatého Marka (Piazza di San Marco) hned vedle Dóžecího paláce. Jedná se o nejzachovalejší stavbu byzantské architektury. Historie baziliky sahá až do 9. století, kdy dva benátští kupci získali v Konstantinopoli ostatky mučedníka a evangelisty sv. Marka. Aby mohli jeho ostatky důstojně uložit, nechali mu v letech 828–832 vystavět honosný chrám.
Jednolodní kostel sv. Marka v Itálii má půdorys ve tvaru rovnoramenného řeckého kříže. Střechu tvoří pět kupolí s dřevěnou konstrukcí pokrytou plechem. Stavba byla ve 13. století doplněna o klenutou vstupní předsíň (tzv. narthex) zastřešenou osmi menšími kupolemi. Vstupní průčelí baziliky sestává z pěti oblouků bohatě zdobenými mozaikami, sloupy a sochami. V celém objektu kostela bylo zakomponováno přes 500 kamenných sloupů. Chrám byl několikrát poničen a znovu postaven, proto se zde mísí několik stavebních slohů – románský, byzantský a gotika. Bronzová vrata jsou původní z doby byzantské.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6