V prvním díle jsme se pokochali nádherou dávného New Yorku, zatímco nyní je na programu autorova rodná Praha. Město tajuplné a dechberoucí, které vždy inspirovalo největší učence a umělce, jako např. dvořany za časů Rudolfa II. nebo kroužek literátů tzv. pražsko-židovsko-německé školy o několik epoch následujících (přelom 19./20. století). Tyto dva příklady jsou mocným důkazem toho, jak je architektonický článek města důležitým fenoménem.

Patronem obsahu tohoto dílu je pražský developer Acord Invest, který se specializuje na rekonstrukci historických budov v centru Prahy a prodej bytů, a mají tedy vysoce kladný vztah k hodnotné architektuře. Spolu s nimi jsme sestavili pomyslný žebříček pražských TOP 7 zaniklých staveb. 

1. Most Františka Josefa I.

Zdroj fotky.

Lidově zvaný „Eliščin“, podle císařovy manželky, se nacházel na místě dnešního Štefánikova mostu a byl druhým visutým mostem v Praze. A také dost možná byl i nejkrásnějším mostem své doby. Jeho „otcové“ byli angličtí inženýři Rowland Mason Ordish, William Henry Le Feuvre a Max von Ende, kteří ho postavili v letech 1865-1868. Chybělo málo a jejich architektonická vize by dnes stála v Londýně na řece Temži. Jak je osud paradoxní, že?

Most spojoval centrum Prahy s Bubny a Královskou oborou. A chvilku nesl i jméno po slavném skladateli Leoši Janáčkovi. Ale nesloužil ani 100 let. V roce 1941 byl uzavřen a pár let poté demontován. Nejcennější kusy se dodnes nacházejí v depozitáři Národního technického muzea. Dle mého osobního soudu je to takový „menší bratr“ Brooklynského mostu v New Yorku, který se začal stavět až mimochodem 2 roky po dokončení mostu Františka Josefa I. 

• Více informací o historii mostu se dozvíte zde.
• Více fotografií mostu najdete zde.
• A pozor! Neplést si tento most Františka Josefa I. s mostem Františka I., který stál na místě dnešního Mostu Legií.

2. Nádraží Těšnov

Reprodukce Františka Chalupy – rok 1876. Autor fotky: Daniel Černovský, ČTK, archív Muzea hl. m. Praha.

Jeho synonymum bylo nejhezčí nádraží střední Evropy. Stavba, která rozhodně zmizet neměla. A přesto se stalo – dnes vnímáno jako akt nerozumného barbarství minulého režimu. Svému účelu nádražísloužilo skoro 100 let. A v roce 1985 se definitivně obrátilo v prach a popel. Chvíli neslo jméno i po známé osobě Ernesta Denise – historik, politik a bohemista, který pomáhal utvářet samostatnost Československa a vyučoval na legendární pařížské Sorbonně. Lidově se nádraží říkalo „Deniska“.

Novorenesanční skvost navrhl architekt Carl Schlimp. Antický duch se nevtíravě vinul od korintského sloupoví až po alegorická sousoší. A Schlimp si velmi vyhrál i s detaily: např. v rozlehlé odjezdové hale jste mohli vidět znaky měst, jimiž se měla vlaková cesta ubírat.

• Další historické fotky a informace o nádraží najdete na tomto odkazu.
• Nebo zde 15minutový dokument na YouTube.

3. Melantrichův dům

Zdroj fotky: Jindřich Eckert a arkády Melantrichova domu, 1893

Dům vévodil Praze svou promyšlenou renesanční grácií s toskánskými sloupy. Říkalo se mu také U dvou u velbloudů, ale jinak Melantrichův dům pro osud spojený s postavou známého českého tiskaře a humanisty ze 16. století. V prvním patře bydlel sám Melantrich a v druhém patře měl tiskárnu. Po smrti Melantricha převzal chod tiskárny další významný učenec - Daniel Adam z Veleslavína.

Bez výrazné přestavby přečkal Melantrichův dům až do konce 19. století. Roku 1893 se „architektonická gilotina“ dotkla poprvé kamene, a bohaté průčelí, tesané sloupy a arkády byly nemilosrdně poslány na nemilost osudu. Zachoval se jen portál, který byl přemístěn do Muzea hl. m. Prahy.

4. Kaple Božího Těla

Zdroj ilustrace

Skoro 400 let byla tato trochu záhadná kamenná gotická stavba na neobvyklém půdorysu osmicípé hvězdy součástí Karlova náměstí. Ve skutečnosti nikdo neví, jak přesně vypadala, na každém vyobrazení vypadá trochu jinak. Patřila mezi nejvíce pozoruhodné stavby své doby nejen v Čechách, ale i střední Evropy.

Od roku 1354 (to byla ještě původně dřevěnou věži) v ní panovník Karel IV. nechal vždy na první pátek o Velikonocích vystavovat mnohé svaté ostatky jako např. bájné Longinovo kopí, po kterém svého času bažil i Adolf Hitler, nebo údajné hřeby a trny z Kristovy koruny. V těch dobách se na tento sváteční den se do Prahy sjížděla skoro celá Evropa!

Kamennou kapli v 17. století začalo opatrovávat tzv. Tovaryšstvo Ježíšovo neboli jezuité. A koncem 18. století se definitivně poslední kusy kamenů kaple strhávají nenávratně do propadliště dějin. V roce 2011 se archeologům podařilo najít zbytky kaple.

• V dokumentu České Tajemno – díl 4: Po stopách Mágů je kapli Božího Těla věnován jistý prostor. Začíná od 36 minuty.
• Pro další obrazový o materiál ke kapli se podívejte zde nebo také zde.
• Podrobná publikace o kapli od Petra Stančíka je asi nejlepší, co bylo k tomuto tématu vytvořeno.

5. Svatováclavské lázně

Zdroj fotky.

A v bezprostřední blízkosti Karlova náměstí ještě zůstaneme, protože hned pod ním stála nádherná, klasicistně dýchající stavba, se kterou byla spojená i významná politická událost revolučního roku 1848. Tehdy se totiž jednoho březnového dne sešla v lázních protestní schůze, která měla za cíl předložit tehdejšímu císaři Ferdinandu V. petici s požadavky na vytvoření státoprávního celku, národní rovnoprávnosti, svobody tisku vyznání atd.

Proč Svatováclavské lázně? Legenda říká, že sám kníže sv. Václav jednoho dne při lovu šel po stopách bílého jelena a narazil na pramen, který mu dodal životodárné síly. Sv. Václav zde nařídil postavit studánku. Později Karel IV. na tomto místě založil lázeňskou budovu, kterou z úcty k světci pojmenoval po něm.

Lázně ve své poslední známé klasicistní podobě stály od let 1837 do začátku 20. století. Voda pramenila na zahradě budovy a nosila se ručně dovnitř.  Před nimi zde stával i špitál augustiniánských mnichů.

• Celý příběh k významné schůzi z pohledu našich českých dějin najdete zde nebo zde.

6. Krocínova kašna

Zdroj ilustrace.

Byla to největší kašna na našem území. Říkalo se ji také „Staropražská“ a vzbuzovala obdiv Pražanů od konce 16. století až do začátku 60. let 19. století. Stála na Staroměstském náměstí a podle pověstí její výstavba stála prý jen o jeden jediný groš méně než výstavba Karlova mostu. Jmenovala se Krocínova, protože vznikla na popud tehdejšího purkmistra jménem Václava Krocína staršího z Drahobejle.

Její velkoryse promyšlená umělecká členitost s bohatstvím v každém detailu z ní činila po právu jeden z nejhodnotnějších aspektů náměstí. Alegorické výjevy zvěrokruhu a ctností navazovaly na to nejlepší z římské architektonické tradice. V Lapidáriu Národního muzea se od roku 1910 nacházejí už pouhé fragmenty, které se naštěstí podařilo zachránit.

• Detailní historický text ke kašně najdete zde.
• Zevrubnější popis kašny najdete zde.
• Vědecký text s odkazy na další poznámky a zdroje zde.

7. Vinohradská synagoga

Zdroj fotky.

A naprostou raritu jsem si schoval na závěr článku. Kde byste hledali jednu z největších synagogálních staveb světa a zároveň jednu z největších sakrálních staveb v tehdejším Československu? Správně: v Praze. Vinohradská synagoga stála v Praze od roku 1896 až do roku 1951, kdy byla za definitivně pohřbená.

Novorenesanční sloh vyzařující mystickou symboliku starodávného izraelského národa s exoticky „kořeněnou“ fasádou v maurském duchu poskytoval prostor pro duchovní rozjímání pro cca 2 tisíce lidí. Jen považte sami: např. rozeta s Davidovou hvězdou, desky Desatera na tympanonu nebo mnoho barevných vitráží se starozákonními motivy.

Zdroj fotky.

Její osud byl zpečetěn při nešťastném náletu spojeneckých vojsk na Prahu (nešťastném, protože se jednalo o omyl) v roce 1945 přímým zásahem zápalnou pumou. Kromě Vinohradské synagogy byly náletem poškozeny i např. Emauzy nebo Faustův dům. Synagoga na Vinohradech by se možná zachránila, jako i výše zmíněné kulturní pamětihodnosti Prahy, nebýt toho, že Němci jí hasit nechtěli.

A následnému komunistickému režimu se vlastně taky hodilo, že do její opravy už nemusí házet „ani rubl“ navíc. Tak sedmiramenný svícen navždy na Vinohradech zhasl a zůstal jen ve vzpomínkách a fotografiích.

• Mnoho fotek a zevrubnější historický text najdete zde.
• I na webu Prahaneznama.cz najdete k synagoge další podnětný obsah.
• O dalších osudech Vinohradské synagogy text z Rozhlasu.cz

Další zajímavé informační zdroje k zaniklé pražské architektuře

• Kniha Zbořeno: Zaniklé pražské stavby 1990-2020 od nakladatelství Paseka.
• Dobře udržovaný server o dobových pohlednicích a fotografiích ze staré Prahy.
• Stránka s dobovými fotografiemi zaniklého Starého města v Praze.