Neuschwanstein se tyčí v bavorské krajině a evokuje doby středověku, doby, kdy se zdejším krajem proháněli rytíři na koních a oblíbenou kratochvílí byly rytířské turnaje. Jen málokdo tuší, že jde de facto o moderní stavbu a jak pohnutý byl osud jeho tvůrce. Prince a později i krále Ludvíka II. Bavorského. Nenechte se ale mýlit – Neuschwanstein je moderní stavbou, stavbou, která vznikla na konci 19. století a neměla reprezentovat. Naopak měla sloužit jako útočiště před okolním světem. 

Vážně vypadá, jako by vypadl z pohádky.

Zdroj:

Shutterstock

Pohádkové útočiště před světem

Stavbu pohádkového zámku si u divadelního (!) architekta Christiana Janka zadal král Ludvík II. Bavorský, výstřední podivín, kterému bylo nejlépe o samotě a daleko od lidí. Neuschwanstein se tak měl stát jeho útočištěm – zároveň ale chtěl do podoby stavby promítnout všechny romantické představy o středověku.

Osm metrů hluboké základy bylo položeny v roce 1868, o rok později byl oficiálně položený základní kámen celé stavby a už v roce 1873 se mohl Ludvík přestěhovat do značně improvizovaných, ale vlastních pohádkových prostor. Stavba pak pokračovala dál – už za jeho přítomnosti a bedlivého dohledu. Dokončení stavby už se ale Ludvík nedočkal. V roce 1886 byl zatčen, odvezen a o pár dní později zemřel.

Tenhle zámek opravdu svádí k návštěvě.

Zdroj:

Shutterstock

Dlouhé roky chátrání

A jeho smrt se logicky odrazila i na dokončení zámku. Odvážné architektonické návrhy byly smeteny ze stolu a dokončení probíhalo ve značně okleštěném duchu. V roce 1892 byly dokončeny některé věže, i ty ale v jednodušší podobě. Pak navíc začal zámek chátrat, neměl stálého obyvatele a roky do druhé světové války byly ve znamení úpadku. Až po 2. světové válce pak tato monumentální stavba otevřela brány i pro veřejnost – a začalo se postupně pracovat na jejím zachování.

Většinu návštěvníků šokuje obrovský kontrast mezi romantickou „středověkou“ podobou stavby a s moderními prvky, které obsahuje, nebo které byly použity při její stavbě. Tak třeba slavný Trůnní sál (ve kterém ale trůn není, protože na něj Ludvíkovi nezbyly finance) se chlubí efektní klenbou, které ale dopomohla ocelová konstrukce.

Interiér je neméně působivý!

Zdroj:

Shutterstock

Sám Ludvík si také dopřával příjemné teplo za pomoci ústředního horkovzdušného topení. Své služebnictvo volal pomocí elektronického zvonku, jídlo mu bylo do soukromých komnat dopravováno pomocí důmyslného výtahu, zámeckým standardem byla také tekoucí teplá a studená voda a splachovací toalety… A ani exteriér hradu není tím, čím se zdá být. Celá stavba je totiž z klasických cihel a starodávný punc jí dodává až vápencový obklad.

Zámek je nádherný za kteréhokoli ročního období.

Zdroj:

Shutterstock

Milion a půl návštěvníků ročně!

Paradoxní je, že místo, které mělo být de facto osamělou poustevnou, je dnes jedním z nejnavštěvovanějších míst v Německu. V Ludvíkově době tu s ním žilo jen několik členů služebnictva, obrovský zámek byl jinak téměř prázdný a pustý. Dnes sem každý rok dorazí asi 1,4 milionu návštěvníků – v letní sezoně interiéry zámku projde klidně i 6 000 návštěvníků denně, což se samozřejmě odráží i na stavu památky.

V roce 2013 tak začala nákladná a rozsáhlá rekonstrukce – interiérů, fasády – a zpevňování skalních stěn, na kterých zámek stojí. Pokud sem tedy vyrazíte, může se vám stát, že část zámku spatříte pod lešením. Není ale zbytí – je to daň za to, že pohádkový Neuschwanstein bude bavorskou krajinu zdobit i v dalších desetiletích.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2