Jak je to možné? Tahle islandská „pochoutka“ je totiž právoplatným členem extrémní kuchyně a pokrmů, které zvládnou ochutnat jen ti nejotrlejší. Turisté, kteří zřejmě nedokážou ocenit islandskou gastronomii, tvrdí, že je to nejhorší, nejodpornější a nejsmradlavější věc, jakou kdy jedli.

Žraločí maso plné močoviny

A co je vlastně prvotní surovinou téhle „pochoutky“? Maso žraloka malohlavého neboli grónského (Somniosus microcephalus). Na pokrmu ale turisty neděsí ono zmíněné maso, jako spíš příprava, kterou musí absolvovat.

Krev těchto paryb totiž obsahuje velké množství močoviny, takže je jejich maso pro člověka jedovaté a vyžaduje zvláštní úpravu. Ta spočívá v kvašení pod velkým tlakem, při kterém z něj škodlivá tekutina vyteče.

Původně se maso zahrabávalo do písku, což bylo odkazem na tradiční vikingskou metodu. Dnes už se žralok ukládá do speciálních plastových kontejnerů, kde odpočívá zhruba 4–6 týdnů.

Hákarl – dědictví Vikingů, na kterém si pochutnají jen ti nejodvážnější

Zdroj:

Bigstockphoto

Žralok ve společnosti krvavého pudinku a varlat beranů

Poté, co si žralok dostatečně odpočine (a fermentuje se), ho nařežou na plátky, které zavěsí venku do průvanu. To ale pouze v období od podzimu do jara. V létě by totiž žraloka sežraly mouchy dřív než Islanďané.

Pořád nechápete, co je na uleženém žraločím mase tolik nechutného? Pokud pomineme jeho hnilobnou pachuť, která se snoubí s odporným čpavkovým zápachem, tak musíme dodat, že hákarl je většinou součástí tradiční slavnostní tabule zvané Þorramatur.

Ta se kromě jiného skládá z ovčích hlav, lisovaných varlat beranů nebo krvavého pudinku. To všechno Islanďané zapíjí tradiční kmínovou pálenkou zvanou brennivín. Té se mimochodem (kdo ví proč) přezdívá „černá smrt“.

Chcete hákarl ochutnat?

Pokud vás výše uvedené informace neodradily a chcete tuhle islandskou specialitku vyzkoušet, vydejte se na Island. U nás totiž pravděpodobně neexistuje restaurace nebo obchod, který by se na fermentované žraločí maso specializoval.

A jak vypadá produkt ve finální podobě? Z usušeného masa paryby se po fermentaci a „vyvětrání“ odstraní tmavý povlak a maso se nakrájí na kostičky.

Ty se následně prodávají v obchodech zatavené v igelitu. Podle toho, z které části paryby jsou kostičky vyrobeny, se rozlišuje bílý (skyrhákarl) a tmavý (glerhákarl) hákarl. Jednotlivé kostičky se pak napichují párátkem.

Specialita islandské kuchyně

Zdroj:

bigstockphoto

A jak tahle islandská specialitka vlastně chutná? Třeba takový Gordon Ramsay maso po ochutnání vyplivl. Jeho kolega, anglický šéfkuchař a moderátor Ainsley Harriot, byl sice odvážnější, tenhle gastrozážitek ale popsal jako „žvýkání matrace nasáklé močí“.

Hodně lidí po pozření žraločího sousta řeklo, že to bylo takové utrpení, že si nejsou jistí, jestli budou ještě někdy šťastní. Pokud přece jen posbíráte odvahu, ochutnejte hákarl se zacpaným nosem. I tady, stejně jako třeba u olomouckých syrečků, totiž prý platí, že chuť je rozhodně lepší než aroma.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3