Ruští turisté si v Karlových Varech dlouho pletli sochu T. G. Masaryka s Leninem. V Norsku mají pravého Vladimira Iljiče. A to na ostrovech, kde sobi několikanásobně převyšují počet lidí, norské uhlí těží Rusové a mroži jsou chránění.
Ostrov Svalbard je součástí norských Špicberků. V jeho nejvýznamnějším městě Barentzburgu se ovšem mluví rusky, a to již od meziválečného období. Už tehdy se vědělo o bohatých ložiscích černého uhlí. Práva vlastnila nizozemská těžební společnost, nicméně výsadu dolovat černé zlato raději prodala Rusům. Těm zima a těžká dřina v ní nevadila.
Největší slávu znamenala pro těžební průmysl v Barentzburgu éra Sovětského svazu. Právě z oné doby pocházejí artefakty, které sem lákají turisty. Ti si touží vyfotit skanzen socialismu reprezentovaný především majestátní nadživotní bustou Lenina v centru. Severněji už na zeměkouli žádný kamenný Vladimir Iljič nestojí.
Rozvernost turistů ostře kontrastuje s rozladěností místních obyvatel. Jedinou radost pro ně většinou představuje (a i v Norsku tak posiluje zažitý ruský stereotyp) vodka. Jádro městečka totiž tvoří horníci ze zdejších rozlehlých dolů. Jezdí sem za příslibem vysokých mezd, ale vydělají si většinou jen o málo více, než by za podobnou práci dostali v Rusku. Po večerech tedy pijí nikoliv jako Dánové, ale jako Rusové, a hrají tklivé melodie na balalajky.
Pochmurná atmosféra nicméně nepanuje na celých Špicberkách, ba naopak. Na hlavním ostrově, kde najdeme i Longyearbyen, největší město souostroví, na něž létají letadla z Norské pevniny, je veseleji. Mohou za to nejen barevné rybářské domky, ale i větší výdělky. Rybolov sice stagnuje, avšak cestovní ruch zaznamenává boom.
Špicberky totiž představují jednu s posledních oáz čisté přírody (pravda, přirovnání k oáze ve zdejších mrazech trochu kulhá) v Evropě. Sobů tu žije pětkrát více než lidí, přesto se smí lovit jen ve velmi krátkém období. Mroži jsou hájení úplně, velmi podobně na tom jsou i lední medvědi.
Kdo chce spatřit divočinu v Evropě, výpravou na Špicberky rozhodně neudělá chybu. Vždyť kdo ví, kdy se zde rozšíří těžba nebo kdy dojde ke zvednutí stavidel neomezené turistice.