1. Prázdné pláže

Přestože podél pláží rostou hotelové komplexy (jeden tu nedávno postavil i Karel Janeček), na Zanzibaru je stále dost pláží a zátočin, kde se nebudete muset vyhýbat slunečníkům stovek dalších turistů. Stejně tak tu potkáte málo naháněčů nabízejících korálky, masáže nebo „zaručeně“ místní šátky.

2. Čas v muzeích

Kdo někdy zažil několikahodinovou frontu na lístky - například před kasou na Eiffelovku nebo na Empire State Building, toho potěší místní muzea. Vstupenky máte v ruce prakticky ihned a za nesrovnatelnou cenu. Služby místního průvodce taktéž nestojí mnoho. A protože se za vámi netísní dlouhý štrůdl dalších turistů, můžete si poslechnout výklad například tom, kde se tu vzal kříž z hrobu Davida Livingstona pohřbehého v Zambii, bez zbytečného popohánění a s doplňujícími otázkami.

Nejvíc vyváží Zanzibar hřebíček, ve velkém objemu se na ostrově ale pěstuje i vanilka nebo skořice.

Zdroj: Marcel Oosterwijk, Flickr.com

3. Farmy s kořením a rodinnou atmosférou

Zahrady se stromy a bylinami, ze kterých se dělá koření, jsou na Zanzibaru velmi oblíbené a určitě se bez nich neobejde žádná návštěva tohoto ostrova. Navzdory své popularitě ale zatím neztratily svůj exotický a lokální ráz a každá návštěva proto může být velmi individuální.

O Africe také zde:

• Kolmanskop - diamantové město duchů uprostřed horké pouště

• Ve městě odpadků v Káhiře likvidují odpadky i prasata

4. Dechberoucí historie

Zanzibar byl ve své době centrem vývozu otroků do Arabských zemí a dále. Každoročně  tudy prošlo až 60 tisíc nešťastníků. Zastavit nehumánní obchodování se podařilo až britským kolonizátorům. Méně se už ale ví, že byl tento ostrov v 19. století centrem Ománské říše. Snoubení arabské a africké kultury s prvky z Indie vytváří jedinečný ráz Zanzibaru. Ománci také zasadili první hřebíčkové plantáže a položili tak základy ke kořeněné velmoci, jakou se ostrov v průběhu let stal. Úžasným architektonickým prvkem v ulicích jsou indické a zanzibarské vchodové dveře s bohatým zdobením. Jejich počet se ale dlouhodobě snižuje.

Ostrovní trhy si stále zachovávají svůj ráz. Pokud vám ale nedělají dobře pachy, určitě se vyhněte trhu s masem.

Zdroj: Esculapio, Wikimedia Commons

5. Nenápadný Freddie

Farrokh Bulsara se na Zanzibaru narodil a strávil tu útlé dětství, než se na čas vrátil do domoviny svých rodičů - do Indie, kde začal navštěvovat pro něj velmi důležité hodiny klavíru. Zanzibar se chlubí hned několika místy, kde se Farrokh narodil, je tu i několik jeho restaurací. Město však není zahlcené jeho odkazy a suvenýry, jak to často bývá na západě. Farrokhovy stopy tu musí turista spíše dobrodružně hledat. Že vám není jasné, kdo to Farrokh Bulsara vlastně je? Možná ho budete znát pod jeho uměleckým pseudonymem, pod kterým získal řadu ocenění, ale hlavně nesmrtelnou přízeň fanoušků - Freddie Mercury. 

6. Autentické UNESCO

Centrum hlavního města Zanzibar (nesoucího stejný název jako ostrov) se jmenuje Stone Town a je zapsáno světového dědictví UNESCO. Naprostým právem! V jeho křivolakých úzkých uličkách ale najdete kromě obchodů, bazarů a mešit i zanzibarský život v jeho čisté podobě. Západní civilizace má na tento kousek země stále malý vliv, a proto tu narazíte na hlučně si hrající špinavé děti, hlasité obchodníky, řemeslníky v líném pracovním tempu i odpočívající starce.

Guarézy zanzibarské jsou jedním ze tří vzácných endemitů žijících na ostrově.

Zdroj: Pruneau, Wikimedia Commons

7. Mizející příroda

Přírodní divy Zanzibaru se neomezují jenom na pláže a farmy s kořením. Uprostřed ostrova je chráněný prales a v něm žijí vzácné guarézy zanzibarské. Těchto opiček bílým chocholem kolem hlavy zbývá na světě všeho všudy patnáct set. Ještě mnohem vzácnější je ale zanzibarský leopard. Několik desetiletí ho už ale nikdo nezahlédnul. Možná s tím mají co dočinění čarodějnice - místní totiž věří, že leopardi jsou jejich dobře vycvičná domácí zvířátka. Příroda je ale milosrdná - jeden druh se ztratil a jiný objevil. V roce 1995 tu byla poprvé vědci spatřena ženetka lesní (respektive její zanzibarský poddruh). Tato cibetkovitá šelmička se sem pravděpodobně dostala z kontinentální Afriky už v době ledové. Její stav je ale velmi nízký. 

Google+ profil autorky

#Facebook#