Ze všech palíren na celé planetě, které dosud fungují, je ta prostějovská U Zeleného stromu skutečně nejstarší. Nejde v ní ovšem jen o věk, ale i kvalitu a dobré jméno. Na produktech prostějovské palírny si pochutnává i samotný papež František.
Traduje se, že nejstarší palírnu na světě mají Irové. Bushmill's je ovšem přesně o 90 let mladší než podnik U Zeleného stromu. Ten od srpna roku 2001 patří na seznam památkově chráněných budov v ČR. U palírny Bushmill's se udává rok založení 1608, historie prostějovské palírny začíná přesně 4. července roku 1518. V roce 2018 tedy oslaví 500 let.
Tehdy Vilém II. z Pernštejna ustanovil právo 68 měšťanům na vaření piva a pálení kořalky. První majitel palírny Hajný Jež ze Seloutek to ale neměl vůbec ve své době jednoduché. Začínal totiž s minimem prostředků. Naštěstí neměl příliš vysoké náklady – kořalka se za jeho dob pálila ze zkaženého piva a vína!
Za Ježova vedení se palírně ještě neříkalo U zeleného stromu. Přírodní symbol s největší pravděpodobností do znaku firmy přidal až další majitel domu Kryštof Řezníček. Ten palírnu po požáru v roce 1697 i přestavěl. Rekonstrukce neměla na proces výroby kořalky žádný vliv, ten se nijak výrazně neinovoval či neodlišil od postupů konkurentů. To se povedlo až dvěma následujícím majitelům. Hned s prvním z nich přišla na trh i legendární Starorežná.
V roce 1735 se novým majitelem stal podnikavý lékárník Michal Storch, který „měl za ušima“. Po 13 letech od převzetí palírny dokázal razantně zvětšit výrobní prostory, vybavil je v té době nejlepšími možnými destilačními kotli a začal experimentovat s výrobou. Zkažené pivo a víno nechal ladem a soustředil se na obilný šrot a slad. Ukázalo se, že se vydal správnou cestou. Storch se v tom nenechal odradit ani zákonem a úřady, které v té době zakazovaly nakupovat obilí za účelem pálení. Lidem jeho režná nesmírně chutnala.
K významným majitelům v historii domu U zeleného stromu patřil Jakub Vojáček, který zakoupil palírnu v polovině 19. století – to už se o Prostějovu mluvilo jako o paírenské velmoci Moravy (v té době se zde začala vyrábět i slavná Stará myslivecká).
Vojáček zdokonalil a dále modernizoval destilační přístroje továrny. Za 9 let po převzetí palírny se podílel i na založení proslulého prostějovského cukrovaru. Za Jakuba Vojáčka a jeho syna Oskara dosáhla palírna vrcholu ve výrobě lihovin. Za den se zpracovalo klidně i 1800 litrů lihu!
A jaký byl další osud palírny? V roce 1920 ji koupilo město Prostějov a po druhé světové válce byla znárodněna a podnik začal vyrábět lihoviny (předně slavnou československou Hanáckou vodku) pod jménem Starorežná Prostějov. V polovině 20. století se také palírně podařilo poprvé prorazit na trh na západní Evropě, a to likéry L. V. Griotte a Nuncius. Dnes se vyváží do více než 20 zemí světa (včetně Vatikánu, kam se posílá knězem požehnaný soudek). Od roku 2011 se Starorežná Prostějov spojila s ústeckou likérkou Granette a dále se pokračuje v tradici, i když od roku 1959 se vše vyrábí o kus dále – v bývalém prostějovském pivovaru.