Druhý řekne, že vypadá jako bumerang a třetí zamžourá do turistického průvodce a hlasitě vydechne - Jezero měsíčního srpku. Ale jen sinolog bez bázně a hany umí vyslovit Jüe-ja-čchüan.
Jistě, na světě se najde mnoho průzračných jezer, ale o kolika z nich můžete prohlásit, že už nejméně 2 tisíce let hrdě odolávají ve dne a noci nájezdům neviditelných bojovníků z písků? Zázračné? Možná. Dle vědců má tom i svůj podíl nízká nadmořská výška místa.
A teď to více smutné. V porovnání s koncem minulého století má jezero Jüe-ja-čchüan dnes zhruba už jen třetinu ze své původní velikosti. Vysychá. Čínská vláda by ale byla hloupá, kdyby svému „pouštnímu zázraku“ a magnetu na zvědavé návštěvníky nepomohla. Od roku 2006 se do jezera pravidelně dováží voda.
A teď to více tajuplného. Písečné duny se běžně neustále pohybují, ale že by písek vydával zvuky? Tady se to děje. Je to zdejší oblíbený zvyk, naslouchat mluvě pohybujícího písku (pozorné oko spatří i mnoho odlišných odstínů). Ta má velký expresivní rozptyl – od skřípotu, hučení až mocného dunění. Stát naboso na písku odmění silným pocitem vibrace na těle. Jen do toho.
Oáza s jezerem září v písečné pustině Taklamakan jako pečlivě vybroušený drahokam. A v zimě se jen ten drahokam promění na nevídaný ledový sen, vypadá to tu jak švýcarská horská vesnička.
Okrasná zahrada s vysokou pagodou dotvářejí pohádkovou atmosféru. Z té nevyruší ani prakticky orientované stánky se všudypřítomnými suvenýry.