Kde Budyšín najdeme?

Historická oblast se rozpíná od Zittau přes Budyšín a Görlitz až k Lübbenu, Ruhlandu nebo Bad Muskau a Rausche a Budyšín je jejím přirozeným centrem. Lužičtí Srbové se dnes ale zdržují hlavně v trojúhelníku tvořeném městy Bautzen (Budyšín), Kamenz (Kamenec) a Hoyerswerda. Právě proto najdeme dvojjazyčné nápisy na takřka všech cedulích až od Budyšína dál.

Oblast je v současnosti známá především díky Lužickým jezerům, která zde vznikla zatopením hnědouhelných dolů a která nabízejí vyžití nejen ve vodě, ale i na souši – najdeme tu upravované cyklo a inline stezky, po kterých je radost se projet. Největší jezero Saska, Bärwalder See, se nachází jen necelých 40 kilometrů od Budyšína.

Pohádkové město a jeho skvosty

Budyšín je docela malé město na to, jak je známé. Má asi 40 tisíc obyvatel, z toho je 5-10 % Lužických Srbů, a práva velkého okresního města. Už při příjezdu do samotného centra ale turisté tuší, že půjde o něco jedinečného a krásného.

Nádhernou ozdobou starého města je hrad Ortenburg, který původně vznikl jako samotné hradiště, ale časem se z něj stal klasický středověký hrad, na jehož předhradí vzniklo ve 13. století město. Dnes v hradu najdeme okresní soud a taky Srbské muzeum a městské divadlo.

Dnes Němci a Lužičtí Srbové žijí pospolu ve vzájemné úctě.

Zdroj: Petra Malá

K dominantám, které potěší i nás Čechy, patří Lauenturm, věž pojmenovaná po českém symbolu, lvu. Věž je součástí městského opevnění, je 53 metrů vysoká, stojí tu od počátku 15. století. Výhled z ní si můžete užít každou středu a sobotu odpoledne. A věží je tu mnohem víc – například Bohatá nebo Matyášova, pojmenovaná po Matyáši Korvínovi.

Mezi symboly města se hrdě řadí taky Stará vodárna s vyhlídkovou plošinou, technickým muzeem, galerií a příjemnou kavárnou.

Vřele doporučujeme procházku k Hexenhäuschen, domku čarodějnic, a procházku malebnou Zámeckou ulicí, která vede k Matyášově bráně a hradu.

Hexenhäuschen vábí návštěvníky na svou tajemnost.

Zdroj: Bigstockphoto

Kousek české historie na vás může dýchnout u radnice, která byla ve 13. století založena českým králem Otakarem I. Ten nechal na hlavním náměstí umístit symbolický kříž pro připomínku popravy povstalců proti králi Václavovi IV.

Dalším zajímavým místem je Budyšínský památník, v éře NDR vězení, nebo pohřebiště Karnickelberg s ostatky lidí, kteří v letech 1945-49 pobývali ve zdejším speciálním táboře.

K městu neodmyslitelně patří taky řeka Spréva, kterou nepřehlédnete. Ta mimochodem pramení v těsné blízkosti hranic s Českem, a to hned na třech místech.

Nápisy vyvedené v němčině a lužické srbštině jsou tu takřka všude.

Zdroj: Petra Malá

Za vůní hořčice

Když mluvíme o Budyšíně, nesmíme vynechat ani vynikající, tradiční Budyšínskou hořčici, která se zde začala vyrábět už ve 20. letech 20. století, v 50. letech se rozhodlo, že jediný závod bude ponechán právě v Lužici a bude zásobovat celý východní blok.

Nakonec dobrota kupodivu ustála i nastupující kapitalismus. No, i když kupodivu… Zdejší hořčice je tak dobrá, že to vlastně ani s podivem není. Budyšínští mají navíc dojem, že se hodí takřka ke každému jídlu, takže využití tahle pochutina vždycky najde.

Nutno dodat, že se tu nevyrábí jeden jediný druh. Je jich hned několik, druhy se liší svou pálivostí a chutí – může být nasládlá, s koprem, s kurkumou nebo třeba se zeleným pepřem.

Nádherné tradice, které poznáte jen tady

Budyšín a jeho okolí se pyšní nádhernými tradičními oslavami různých svátků a příležitostí. Velmi známé jsou zdejší vánoční trhy, Wenzelsmarkt, tedy Václavské trhy. Pokud máte potíže s laděním se na Vánoce, tyhle trhy vám zaručeně pomohou. A pokud odsud chcete přivézt originální dáreček, vyberte si buď něco u stánků, nebo sáhněte po hořčici, které v centru vyhradili samostatný obchůdek.

Další příležitost, kterou si tu můžete užít, jsou Velikonoce, při jejichž oslavách se snoubí německá kultura s tou lužickosrbskou. Kromě malovaných vajíček a taky kutálení vajec stojí za vidění slavnostní průvody koní. Tradice, která se zachovává už po staletí, obnáší slavnostně oděné muže s cylindry, jedoucí na koních a zpívající v srbštině. K písním přidávají i modlitby v tomto jazyce. Zážitek je to jedinečný a stojí to za to ho absolvovat.

Slavnostní průvod pánů na koních k hornolužických svátkům jara patří snad víc než cokoli jiného.

Zdroj: Bigstockphoto

 

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3