Dlouho jsem přemýšlel, jak své osobní dojmy vhodně uspořádat, a nakonec jsem zvolil slovníkovou abecední variantu. Doporučuji si vždy vybrat pojem, který vás bude zajímat. A ještě poznámka: Nejde o vyčerpávajícího průvodce se vším všudy, spíše o pár autentických postřehů a tipů. 

Amsterdam Pass

To je taková skvělá věc, kterou si nakoupíte na určitý počet dnů (když si ho koupíte na 3 dny = 72 hodin, aktivuje se vstupem na první atrakci) a máte volný vstup na velké množství atrakcí, muzeí a různé projížďky po městě (vodními kanály, busem apod.). Stojí za zvážení, zda si Amsterdam Pass pořídit, protože to není levná záležitost (synovec s kamarádem si jej zakoupili na 3 dny za cca 90 euro, a to ještě zrovna natrefili na speciální slevovou akci). Pro pocit, že se to „vyplatilo“, se nevědomky budete hnát sem a tam na všechny lokality rozeseté po celé šíři města a akce. Pokud však dopředu víte, že toho denně chcete z kultury hodně vidět, pak do toho jděte.

Architektura

Věděli jste, že velké množství původních domů v centru mají téměř na samém vrcholu stavby hák a někdy i poměrně zachovalou vývěsní desku, z níž poznáte, k jakému cechu ten či onen dům patřil? Snadno se to přehlédne. Kdyby mě na to neupozornil kamarád synovce nějaký druhý či třetí den, tak si toho vůbec nevšimnu. Háky jsou tu kvůli stěhování nábytku apod. Domy totiž mají charakteristické vzezření podlouhlé nudle s velkými okny. Viditelnou cihlovou strukturou zdí mi velmi připomínaly atmosféru staré Británie. 

Všimněte si toho háku nahoře.

Zdroj:

Pavel Jartym

A co moderní stránka města? My, kteří žijeme v Praze, můžeme tiše závidět. Ano, máme Tančící dům, ale to je asi tak všechno. Zato v Amsterdamu vzniká současných nápaditých staveb jako hub po dešti. A když jsme navštívili přístavní čtvrť, šokovalo mne, jak veliké může být okno u domu. Spíše to působilo, že jde o jedno velké okno a k němu jaksi mimoděk patří dům. Fascinující.

Moderní architektura v Amsterdamu.

Zdroj:

Pavel Jartym

Busking

Napadlo mne, že to také zkusím, ale nakonec jsem se k tomu nedostal. Oproti očekávání, že napříč městem potkám spoustu mladších a starších buskerů, jich ve skutečnosti bylo jako jahod v zimě. Jeden pán, zjevem podobný Antoniu Banderasovi a očividně posilněn alkoholem, to zkoušel na Rembrandtplein před jednou dražší restaurací plnou turistů. Čekal jsem, že ho obsluha restaurace vyhodí o dům dál, ale to se nestalo, prostě si ho nevšímali. Za nějakých cca 10 minut to náš milý Desperado vzdal a šel vstříc novým dobrodružstvím. Ponaučení z toho výstupu? Spojení Oasis a Wonderwall je už fakt omleté buskerské dno, které ani opilost neomlouvá. Nejvíc mě zaujala placená parta klasicky vzdělaných muzikantů hrající muziku typu Hry o trůny v průchodu pod Rijnkmuseum.

Heineken Experience

Pro fandy zlatavého moku jasná záležitost. Dozvíte se zde o procesu, kterým pivo musí projít, než si ho lahodně vychutnáte. Také uvidíte raritní věci typu první láhve, do které se pivo odlévalo, či první stroj na zátky. Je tu připravená herna s fotbálkem (Heineken sponzoruje spoustu fotbalových akcí, tak to nepřekvapuje) a zasklené oficiálně podepsané dresy fotbalových ikon nedávné minulosti, např. italské legendy Paola Maldiniho, Portugalce Luisa Figa či světoznámého dribléra Cristiana Ronalda. Překvapí tu stáje se živými koňmi – koňský povoz totiž dříve tahal pivní soudky. A na konci prohlídky dvě sklenice k ochutnání.

Z výstavy Heineken Experience v Amsterdamu.

Zdroj:

Luděk Kotík

Pro vstup je nutná rezervace. Vážně se to vyplatí, navíc mám dojem, že bez rezervace se do muzea Heinekenu ani nedostanete a nezúčastníte se tak třeba soutěže v čepování piva (kamarád synovce ji vyhrál).

I AMsterdam

Jestli se chcete vyfotit s ikonickým nápisem v I AMsterdam v životní velikosti u A'DAM Lookout, tak pozor na to. My jsme to s přítelkyní chtěli, ale zjistili jsme, že den předtím byl nápis odvezen pryč – mimochodem na tuhle fotku s ikonou města se přítelkyně těšila nejvíc. Takže smůla.

Kavárny

Takové, kde se prostě zastaví čas, a vy si to ještě k tomu náramně užíváte – uspokojen bude fanda jak kávového „mainstreamu“ typu Starbucks, tak i malých „hipsterských“ prostředí. Jsou skutečně na každém rohu a u každého mostu. Pár jsme jich prošli a nejvíce jsme si oblíbili jednu, která se jmenuje Village Bagels. Ceny srovnatelné jako u nás. 

Village Bagels.

Zdroj:

Pavel Jartym

Kola a chodci

Chodec, toť tvor v ulicích města upozaděný. Napsat, že všude kolem vidíte kola, je slabý eufemismus. Holanďané na ně nedají dopustit. Celé město je pro „kolaře“ perfektně přizpůsobeno, to se opravdu jen tak nevidí. Musíte si jen dávat dobrý pozor, abyste jim omylem nestáli v cestě, což se stane hned. Dvakrát se mi stalo, že jsem uskočil jen tak tak. Místní nejsou moc zvyklí cinkat, oni prostě jedou hodně rychle a od vás se jen předpokládá, že v dopravní hierarchii znáte své skromné místo chodce. Ale i jako chodci budete jistě potěšeni tím, že když na semaforech ve městě blikne zelená, tak vesele svítí skutečně dlouho, to není jako ty české „problikávačky“.

Kola v Amsterdamu

Zdroj:

Pavel Jartym

Metro a tramvaje

Metro vypadá čistě a moderně. Na zastávce Vijzelgracht při jízdě nahoru po eskalátorech se při pohledu na protější zeď zobrazují vizuální prvky, které jsem ale nedokázal rozklíčovat. Další zajímavost Amsterdamu: Nikdy jsem vozy neviděl plné lidí jako třeba v Paříži nebo v ranní a odpolední špičce v Praze. Když už zmiňuji tu Paříž, tak s ní se největší holandské město shoduje i v systému turniketů vstupů a východů – žádná podivná individua a nelibě vanoucí bezdomovci, paráda. Jako Pražáka (přece se jen říká, že pražské metro patří k těm lepším ve světě) mě Amsterdamská podzemka velmi mile překvapila. Tady jsem na internetu našel dobrou mapu metra.

Trasy amsterdamského metra.

Zdroj:

Pavel Jartym

Tramvaje mi připomínaly modely, co jezdí v Mnichově a Drážďanech – takové podlouhlé nudle, oproti našim pražským tramvajím rozhodně menší. Zajímavostí pro nás Čechy bylo to, že v každou tramvaj obsluhoval nejen řidič, ale uprostřed vozu u takového půlkruhového stolečku i další pracovník MHD. Mají v tom však dobrý systém. Některé dveře slouží jen ke vstupu a některé k východu, takže se vystupující a nastupující nehromadí u jedněch dveří. A mimochodem, v místních tramvajích se dá vyfotit dobrá reklama, kterou také v ČR nenajdete.

Reklama v holandských tramvajích

Zdroj:

Pavel Jartym

Muzeum lodí

Oficiální název zní The National Maritime Museum. Očekávejte zábavnou interaktivní výstavu, kde prim hrají nádherné modely všech možných lodí. Největší pecku představuje místnost s různými navigačními předměty a věcmi, které sloužily v historie (to nebyl ještě internet) k orientování se na moři.

Výstava předmětů pro určování navigace na moři

Zdroj:

Luděk Kotík

Velmi zdařile udělané. Velký prostor tu také má exhibice lovu velryb. A to nejlepší na konec – životní replika lodi, kterou si můžete projít až do nejtajnějších zákoutí. Doporučuji rozhodně navštívit.

Replika holandské lodi.

Zdroj:

Luděk Kotík

Naarden

Naarden – to je tak cca 20 min autem od Amsterdamu. Městečko je unikátní hned z několika důvodů – centrum má specifický tvar, já tomu říkám lotosový květ. Chvíli zde pobýval Jan Amos Komenský. A potom je tam tzv. „bludný Holanďan“ typu venkovního mlýnu, který se zřejmě zjevuje a zase mizí, jak sám uzná za vhodné. No, my ho nenašli, tak třeba budete mít větší štěstí.

Parkování u centra

My parkovali vždy v Amsteelvenu. A to konkrétně zde, zadarmo a úplně na pohodu – vždy se našlo dostatek místa. Rozhodně se zde o automobil bát nemusíte, tady je to bezpečné. Hned poblíž je Lidl a zastávka tramvaje Oranjebaan  - odtud jste v centru Amsterdamu za cca 15-20 minut (záleží na tom kam potřebuje jet). My třeba vystoupili na Amsterdam Zuid  (cca 10 minut od Oranjebaan) a pak šup do modrého metra a máte další variantu, jak se rychle kamkoliv dostat po centru. Super, že?

Pampus

Zajímavý vojenský objekt pro nadšence do khaki barev (mám dojem, že jde o uměle vybudovaný ostrov s pevností). Jde o jednu z 36, pokud mě paměť nešálí, vojenských pevností, které jsou systematicky v blízkosti Amsterdamu rozprostřeny.

Hrad Muiderslot

Zdroj:

Luděk Kotík

Velkou devízou objektu je moderní interaktivita a audiovizuální efekty, které zaujmou skutečně každého. Uvnitř pevnosti starobyle vyhlížejícího objektu byste nečekali něco tak audiovizuálně interaktivního. Stisknete knoflík a na zdi se objeví obraz a text jako video, v jiné místnosti zase zmáčknete něco jiného a zhasne se světlo a ozvou se zvuky kulometní palby... apod. Velmi působivé. Dostanete se tam lodí, která vyjíždí odsud, a u toho si můžete i přikoupit lístek na návštěvu pohádkového hradu Muiderslot. Takže dvě mouchy jednou lodí. Mimochodem, loď se dá zaplatit v pohodě kartou, ale s Amsterdam Pass to už máte v ceně.

Pampus - vojenský objekt

Zdroj:

Luděk Kotík

Peníze a placení

Dobře se v místních Albertech a Lidlech dívejte, k jaké kase míříte. Některé berou pouze cash a některé jen kartu. A to ještě může nastat situace, že po vás budou chtít jenom kartu holandskou a VISA nebo Mastercard si můžete strčit za klobouk. Podivuhodně zlomyslně se mi stávalo dennodenně, že jsem se těšil, že utratím hotovost, a musel jsem platit kartou, a naopak když jsem chtěl kartu, tak po mně chtěli jen hotovost.

Ještě k těm penězům. Vždy je lepší mít menší hotovost (10-30 euro) hezky po ruce, např. když si chcete něco koupit na trzích (u těch trhů rozhodně doporučuji se jít podívat na Albert Cuyp Market, který se táhne celou předlouhou ulicí) od jídla, řemeslných suvenýrů až po oblečení. A pak na např. Central Station při koupi suvenýru byla zase hotovost nanic, protože tam chtějí jen kartu.

Počasí

Pokud se pravidelně v zimě nekoupete ve Vltavě, bude lepší se trochu do Amsterdamu obléct. My jsme bláhově počítali (pražský Karibik a pravidelných 31 stupňů Celsia nás v tom mylně usvědčovaly), že jet v létě do Amsterdamu = rovná se stejná sluneční pohoda jako v ČR. Není tomu tak. Počasí se zde hodně mění. Chvilku svítí, fouká, prší, chvilku je zataženo, a to vše prosím klidně několikrát během jediné hodiny.

Rijksmuseum

Větší batůžky patří nutně do šatny (samozřejmě bezplatné). A do ruky tu dostanete pěkně sepsaného praktického průvodce a vzhůru na umění. Tři patra si v tempu typu „sem tam se zastavím, sem tam něco cvaknu“ projdete tak v časovém rozmezí 1 až 2 hodiny (myslím, že víc než ty cca 2 hodiny vám stejně lístek pro dospělého ani neplatí). Všechno poutavé a zajímavé.

Riksmuseum.

Zdroj:

Luděk Kotík

A ke slavné Noční hlídce od Rembrandta se nakonec i přes švitořící a fotící dav stejných exotů jako vy protlačíte, ale dostat se k takové Mlékařce od Jana Vermeera nemáte šanci. Tak jsem si alespoň přivezl podtácek se vyobrazením tohoto skvostného díla. Originál prý vypadá o něco lépe.

Knihovna v Rijksmuseum

Zdroj:

Luděk Kotík

Od budovy Rijksmuseum je to kousek i k muzeu Van Gogha. Tam je dobré si vstupenky rezervovat dopředu či koupit hned zkraje rána, když nejsou fronty.

Jan Vermeer - Žena v modrém čtoucí dopis

Zdroj:

Pavel Jartym

Vstřícnost místních

Češi dokáží být také vstřícní, ovšem my čtyři (já, přítelkyně, synovec a jeho kamarád) jsme se jednomyslně shodli, že mentalita holandských lidí je jiná, než ta česká. Patří k nim větší uvolněnost a tolerance. Uvedu pár příkladů.

Slečna, jež nám pronajímala domeček přes službu Airbnb (poblíž Amsterdamu), byla velmi milá a živě se zajímala o vše, co se nám na městě líbilo, a byla připravená nám kdykoliv poradit, kdybychom potřebovali. Nehrálo roli, že jí platíme peníze za ubytování, byla vstřícná i sama od sebe – to bylo dost dobře znát.

Pak jsem měl pěkný zážitek s pánem v kytarovém obchodě String Guitar Shop, který byl dalším živým ztělesněním vstřícnosti. Přišli jsme za 10 minut „padla“, ale to vůbec nevadilo. Z Prahy dobře znám tu nervozitu v očích v podobné situaci, která říká: „Zavíráme!“ To, co mě dále udivilo, bylo, že má prodejnu a zároveň dílnu spojenou s kuchyní a obytným domem. Stačilo udělat krok a už jste pomalu vešli do ložnice. 

Kytarový obchod v Amsterdamu

Zdroj:

Pavel Jartym

Nebo paní, která nám hned první den radila, kde a jak koupíme lístky do MHD, a dokonce i ochotně nabízela, že by nám nějaké peníze dala (nevím, z čeho tak usoudila; děsí mě pomyšlení, že bychom vypadali tak zmateně a zuboženě).