V typickém paneláku na malém sídlišti mě obklopovali lidé, kteří měli pro moje hrkání kolečkovými bruslemi po chodbě až překvapivé pochopení. Na sousedy jsem tak měla kliku. To platí i v případě Jiřího Černoška, kterého znám od dětských let, a proto si budeme tykat i během našeho rozhovoru. Zatímco já jsem však ještě válela sudy s mrňaty na kopci, Jiří už mířil do světa profi sportu…

Jirko, původně jsi ze severní Moravy. Kolik let ti bylo, když jsi náš rodný kraj opouštěl, a kam tě vítr odvál?

Ve 14 letech jsem odešel na střední školu do Olomouce. Poté jsem byl v Brně, Prostějově, Liberci a Pardubicích. Momentálně s rodinou žijeme kousek od Prahy.

Jak dlouho trvala tvoje basketbalová éra? 

S basketbalem jsem začal v 11 letech v Kopřivnici a poté v Příboře. Ukončil jsem ji v 31 letech v Pardubicích.

Můžeš nám prosím přiblížit, proč taková basketbalová dráha skončí? Co to bylo u tebe?

Důvodem ukončení byla souhra několika věcí. Hlavně tedy rodiny a zdraví, kdy bych musel na další operaci s kotníkem. Po pečlivém uvážení jsem se rozhodl dále nepokračovat.

Které země jsi díky své kariéře profi sportovce navštívil?

S basketbalem jsem procestoval spoustu zemí. Celou Evropu. Hodně působivá byla Austrálie nebo Nový Zéland. Také Čína na počátku tisíciletí a její rozmach, stejně jako kontrast Severní a Jižní Koreje. Tam jsme strávili 14 dní a vše se muselo striktně dodržovat. Člověk si připadal pořád pod drobnohledem. Ale třeba Velká čínská zeď, tak ta je úchvatná. 

Další zajímavé destinace, které jsem díky basketu navštívil, byly třeba Turecko (Istanbul) a Izrael. Tam jsme byli krátce po válce s Libanonem. Projížděli jsme kolem školek, vedle kterých byly díry po bombách, z čehož mě fakt mrazilo. Bydleli jsme v kibucu a stali se na pár dní součástí jejich společnosti. 

Zároveň je potřeba říct, že ne vždy byl dostatek času vidět víc věcí než jen letiště, hotel a basketbalovou halu. Ale strašně rád bych se ještě podíval do Gruzie. Viděl jsem několik dokumentů a moc mě to láká. Tak třeba se mi poštěstí.

Manželku bývalého basketbalisty pravidelně vídáme na obrazovkách.

Zdroj:

Jiří Černošek, s jeho svolením

Čemu se, prosím, věnuješ dnes? Co tě živí? 

Jsem vedoucí skladu a logistiky ve středně velké firmě, která se pohybuje v oblasti technologií a diagnostiky v potravinářství, zemědělství a podobně. Zároveň ve firmě řeším nákup a prodej laboratorního vybavení. A jelikož jsem ve firmě nejvyšší, tak také měním žárovky. (smích)

Cestovali jste se ženou dřív hodně, než přišly tři vaše děti?

Na cestování jsme bohužel neměli tolik času, kolik bychom chtěli. Jako bezdětní jsme projeli Londýn, Paříž a také se snažili navštěvovat rodinu v Belgii, kde jsme podnikali různé výlety. Například ten Londýn byl fakt skvělý. Určitě se chceme podívat i na další místa, ale teď jsme bohužel hodně vytížení. 

Jaké dovolené jste jako bezdětní mívali? Jakého charakteru?

Já měl dovolené jako mix. Byly odpočinkové a lenošné, ale i aktivní. 

A je nějaké místo, kam se rádi vracíte i dnes?

Rádi spojujeme cestování s návštěvou našich blízkých, takže úplně oblíbené místo, kam se vracíme, nemáme. Já osobně bych se strašně rád vrátil na pár týdnů na Nový Zéland, kde jsme hráli s reprezentací. Je to úchvatné místo. Projeli jsme oba ostrovy a mám z toho vzpomínky dodnes, i když je to už skoro dvacet let.

Jak se pak s dětmi cestování proměnilo? Vybíráte jako rodiče místa tak, aby se tam líbilo hlavně vašim dětem? 

To je přesně ono, vybíráme hlavně kvůli dětem. Také rádi cestujeme s kamarády a s jejich dětmi. Tento rok jsme byli na jarní prázdniny na Tenerife. Trávili jsme s dětmi hodně času na pláži, ale byli jsme i v Loro Parku (zoo), kde jsou kosatky, delfíni a tak. Celé to bylo super.

Máme výhodu v tom, že máme nenáročné děti. Ty jsou rády všude, kde je zábava. Rádi objevujeme nová místa. Strašně rád bych dál čtenářům například konkrétní tip na dovolenou s dětmi, ale opravdu je strašně důležité, s kým na dovolenou jedete. Děti byly šťastné na Tenerife i v Krkonoších stejně. A to je bezva. 

Pověz nám prosím závěrem, co tě na cestování nejvíc těší?

Předně musím napsat, že se na cestování vždycky těším hodně. Nejmladšímu Vincentovi bude 5 let a už to bude „dobrý“ (smích). Takže cestování mám rád, když je to spojené s výlety, ale i třeba i s lenošením.

Díky za tvoje odpovědi!