Obdivovaný i nenáviděný filozof, sociolog a pedagog se v říjnu 1918 stal prvním prezidentem Československé republiky, která vznikla po rozpadu Rakouska-Uherska. Prezident Osvoboditel, jak se mu dodneška přezdívá, rozhodně nebyl od počátku všemi milován a uctíván tak, jak bychom si ze současného pohledu mohli myslet. Zároveň jeho život nebyl jen o výkonu úřadu. Byl neuvěřitelně pestrý! Tady je 7 faktů, které rozhodně stojí za zmínku.

#1 Chuďas ze Slovácka

Ačkoli existují spekulace o tom, že by mohl TGM být potomkem Františka Josefa I., oficiální verze mluví o tom, že jeho otec byl negramotný kočí, kterého později sám Tomáš naučil číst a psát, a matka byla kuchařka. 

Tomáš Masaryk se narodil v Hodoníně v dnešním Jihomoravském kraji. Hradisko na tomhle místo vzniklo už v 11. století a pozdější historie města byla víc než barvitá. Dneska je město známé hlavně díky lázním, v nichž je přírodním léčivem jodobromová solanka. Těmihle lázněmi se můžete taky projít po naučné stezce Po stopách T. G. Masaryka.

#2 Proč přejal i jméno své choti?

Po gymnáziu se mladý Tomáš Masaryk vydal studovat mimo jiné do německého Lipska, kde bydlel u rodiny Göringů. Právě tam slýchával o Charlottě Garrigue, která v Lipsku rovněž před časem studovala. Už z vyprávění ho tahle dáma zaujala.

Poprvé se spolu setkali v červnu 1877 a Masaryk slečnu Garrigue neskonale obdivoval hlavně pro její vzdělanost a zájem o dění kolem. Už tehdy věděl, že by ji rád pojal za svou choť. K vyslovení se odhodlal v červenci téhož roku, kdy se málem utopil při záchraně paní Göringové, která spadla do vody z lodi. 

Pár byl oddán v březnu 1878 a Tomáš Masaryk přijal i příjmení své snoubenky, a to nejen na důkaz obdivu k ní, ale i proto, aby dal najevo svůj postoj k rovnoprávnosti mezi muži a ženami. 

#3 Masaryk ve světě

Tomáš Garrigue Masaryk se v roce 1918 nestal jen „nějakým“ človíčkem, který reprezentuje „nějakou“ evropskou zemi. Ve světě byl ceněn a uznáván. Celkem 17x byl nominován na Nobelovu cenu míru a dodneška nese jeho jméno nejvyšší státní vyznamenání. 

Sochy prezidenta Osvoboditele najdeme i na mnoha místech ve Spojených státech.

Zdroj:

Emkaplin / Shutterstock

Kromě toho se po něm nazývá celá řada ulic, náměstí a dalších míst u nás i po celém světě. Svou sochu má první československý prezident například před samotným Pražským hradem, kde utváří příjemnou a důstojnou atmosféru, další se dá ale najít třeba ve Washingtonu, D.C., v Chicagu, v Massachusetts. Monument má i v Rotterdamu a pochopitelně ve městech v Česku i na Slovensku.

#4 Docentem díky Sebevraždě

Jen si to představte. V době, kdy věřící obyvatelstvo jednoznačně stálo za tím, že sebevražda je zločin a hřích (o němž by se ideálně nemělo snad ani mluvit), vyrukoval Masaryk se svou prací, která na tenhle jev nabízela úplně jiný, sociologický pohled.

O vzrušení se prací příznačně nazvanou Sebevražda (celým názvem Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty) postaral nejen u domácího, ale i u zahraničního publika. Jeho cílem v ní bylo analyzovat a vysvětlovat vzrůstající počet sebevražd v moderní společnosti. Zaměřoval se při tom na faktory sociální a hospodářské, geografické i přírodní. 

#5 Profesionál, nebo vlastizrádce?

Jak už bylo řečeno, nebyl Masaryk všemi milován. Když se zapojil do sporu o pravosti rukopisu Zelenohorského a Královédvorského a přidal své stanovisko, že díla jsou falešná, strhla se proti němu vlna nevole. Jak si mohl dovolit takhle pohanit národní poklady? Rukopisy byly ale nakonec skutečně uznány za podvrhy, a tak měl Masaryk oproti svým odpůrcům zase trochu navrch. 

S TGM se můžete "setkat" i jako s voskovou figurínou v Praze.

Zdroj:

Pe3k / Shutterstock

#6 Hilsneriáda aneb Další důvod, proč Masaryka nenávidět

Masaryk se snad nikdy netajil tím, že je nakloněn sionismu, především pak myšlence vytvoření židovského státu. Když se zastal žida Leopolda Hilsnera, který byl obviněn z rituální vraždy Anežky Hrůzové v Polné, lid prostý obecný běsnil. Masaryk Hilsneriádu označil za projev bezduchého antisemitismu, čímž spoustu obyvatel – eufemisticky řečeno – skutečně popudil.

#7 Pohřeb jako celebrita

Inu, co si budeme povídat. Tomáš Garrigue Masaryk takovou celebritou byl. Byl tak obdivován, že úřad prezidenta vykonával po 4 období, dlouhých 17 let. Nikdo si neuměl představit, že by ho mohl nahradit někdo jiný. Nedalo se ale nic dělat. 

Tomáš Garrigue Masaryk zemřel kvůli zápalu plic 14. září 1937 v Lánech, načež se celá země zahalila do smutečních barev a samotný pohřeb trval neuvěřitelných 9 hodin. Smutečních hostů bylo na půl miliónu a na celý akt dohlížely skoro 4 tisícovky policistů.

Smuteční průvod šel z Pražského hradu přes Chotkovu ulici na Klárov a Mánesův most, přes Pařížskou třídu na Staroměstské náměstí, na Mariánské náměstí, kolem Karlova mostu k Národnímu divadlu, na Václavské náměstí a na Wilsonovo nádraží, odkud bylo tělo prezidenta převezeno vlakem zpátky do Lán.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6